Když jsme založili rodinu, začaly mi tyto věci chybět. Ne, že bychom nechodili do lesa a na procházky, ale to není to samé. Loni jsme tedy vyrazili na tábor rodin, organizovaný našimi přáteli, s devítiměsíční dcerkou a letos jsme jeli s jinou skupinou rodin, které měly stejně staré děti. V průměru dva roky.
Máte pocit, že takhle malé děti nemohou týdenní pobyt ve stanu s podsadou zvládnout? Pak vás asi překvapí, že děti to zvládají (pokorně přiznávám) lépe než jejich rodiče. A divili byste se, jak je jim to přirozené. Tábor jsme si připravovali sami, program byl takový, jaký nám zrovna připravilo naše dítě, občas jsme vyjížděli do okolí a na „základně“ byla spousta hraček, které jsme nashromáždili do jednoho stanu, a po dobu tábora bylo všechno všech. Večeře a obědy byly společné, snídaně a svačiny se konaly, kdy a jak kdo potřeboval. Večer jeden z rodičů uspával děti a druhý mu „zahříval“ místo u ohně, kde se dospělí scházeli, povídali si, zpívali, popíjeli a pojídali.
Jistou výhodou bylo, že děti měly své vrstevníky, tatínci měli své kamarády a i maminky si do sytosti poklábosily.
K technickým věcem dodám snad jen, že každá rodina dostala k užívání minimálně dva stany, přičemž v jednom byly věci a ve druhém se udělalo, nízko nad zemí, „letiště“ přes celý stan a tam se spalo. Nehrozilo tak, že by dítě spadlo z postele.
Abychom si pobyt zjednodušili a zpříjemnili, poprosili jsme dvě kamarádky, jestli by nám nepomohly s hlídáním dětí a přislíbili jim finanční odměnu. (Pokud budete chtít uspořádat něco podobného, můžete zkusit oslovit některou hlídačku.)
Na závěr už řeknu jen, že se na tábor příští rok chystáme jet zase a už se moc těšíme.
A co vy?