Seznamovací aktivity na první doučování: Jak prolomit ledy?
První setkání s žákem může být náročné. Nevíte, co čekat, jaké dítě bude, a navíc ještě uspět v tom nejdůležitějším úkolu – vzbudit v něm zájem o učení. Některé děti spolupracují od prvního setkání, jiné jsou naopak zcela uzavřené, tiché a odtažité.
Proto jsou krátké seznamovací hry skvělým způsobem, jak odbourat trapné ticho a cítit se při doučování pohodlně. O čem je řeč? Připravili jsme pro vás článek s aktivitami, které „prolomí ledy“ a pomohou vytvořit pozitivní atmosféru pro doučování.
Jak by mělo vypadat první doučování?
První hodina je většinou jiná než ostatní a nebude jen o studiu. I když možná budete chtít začít hned, a co nejlépe využít svůj čas, není to ten nejlepší přístup.
Věnujte alespoň 10 až 15 minut vzájemnému seznámení. Pokud se bude dítě ve vaší společnosti cítit uvolněně a bezpečně, celý proces bude později mnohem jednodušší a efektivnější.
Když je dítě uzavřené a má blok, je jeho koncentrace minimální. Proto je třeba tento “led”, prolomit už od samého začátku. Ujistěte rodiče dopředu, že první lekce nebude plnou výukovou lekcí. Pokud nedokážou pochopit proč, zdvořile vysvětlete důvody a výhody “prolomení ledů”.
Věděli jste, že?
Některým dětem stačí krátké představení, jiným to trvá déle, v závislosti na jejich věku a osobnosti. Některé děti jsou společenské, jiné spíše uzavřené nebo stydlivé. Tyto děti potřebují více času a podpory, aby se v nových situacích cítily pohodlně.
Zajímavostí je, že takové děti jsou většinou odtažité ve společnosti cizích lidí, ale velmi hovorné ve společnosti rodiny a přátel. Buďte tedy trpěliví, abyste si získali jeho důvěru.
7 aktivit, které prolomí i ty nejtvrdší ledy
Rozhovory s žákem ze základky a se studentem ze střední samozřejmě nebudou vypadat stejně. Na začátku můžete použít univerzální přístup. Všechny aktivity, které jsme vybrali, jsou zábavné, vhodné pro každý věk a ideální pro zahájení jakékoli konverzace!
1. Co znamená tvoje jméno?
Zeptejte se žáka na význam nebo příběh jeho jména. Pokud nedojde k žádné konkrétní reakci, pokračujte podotázkou: „Proč si myslíš, že tě rodiče pojmenovali zrovna takhle, máš rád svoje jméno?". Pochvalte, jak má hezké jméno a podobně sdílejte příběh za svým jménem.
Proč je to dobrý icebreaker?
Mluvení o svém jménu pomáhá dítěti cítit se výjimečně, protože každé jméno nese osobní význam a identitu. Děti rády sdílejí příběhy o sobě a prostor mluvit o jejich jménu jim dává příležitost vyjádřit se autentickým způsobem.
2. Oblíbené věci
Zeptejte se školáka na jeho oblíbené věci: knihy, filmy, hry nebo koníčky. Nechte ho vysvětlit, proč se mu to líbí. Pak i vy sdílejte příběh o svých oblíbených věcech.
Proč je to dobrý icebreaker?
Rozhovor o věcech, které milujeme, dokáže odhalit hodně o naší osobnosti a zájmech. Děti většinou rády mluví o svých zájmech a oblíbených filmech, takže téměř zaručujeme skvělý začátek konverzace.
3. Kde se vidíš za 10 let?
Řekněte školákovi, aby si představil, kde bude za pět nebo deset let. Jakých cílů chce dosáhnout? Jakou budoucnost si představuje? Co chce dělat, až vyroste? Tento rozhovor odhaluje ambice a sny.
Proč je to dobrý icebreaker?
Děti a teenageři si rádi představují budoucnost. Tak probuďte jejich fantazii. Během tohoto rozhovoru můžete navíc se školákem probrat, jak budou některé předměty, které se společně budete učit, důležité při dosahování jeho cílů.
Pokud například dítě sní o tom, že se stane astronautem, můžete poukázat na to, že matematika a technické předměty jako je fyzika a chemie hrají v této profesi klíčovou roli.
4. Dvě pravdy a jedna lež
Požádejte školáka, aby o sobě řekl tři věty – dvě pravdivé a jednu vymyšlenou. Vaším úkolem bude uhodnout, která z nich je lež! Poté si role prohoďte a nechte dítě hádat.
Proč je to dobrý icebreaker?
Tato aktivita je nenucená, zábavná a pomáhá uvolnit atmosféru. Místo toho, aby se žák hned vrhl do učení, dostane šanci projevit svou osobnost a získat sebevědomí.
5. Vtipná debata
Začněte doučování jednoduchou debatou o nenáročných tématech, jako je například: „Je škola lepší než práce?“. Nechte dítě, aby se postavilo na jeho stranu a prosadilo své argumenty.
Pokud chcete debatu udělat ještě zajímavější, postavte se do role protivníka a braňte stranu, se kterou nesouhlasí!
Proč je to dobrý icebreaker?
Díky této hře se dítě nebojí vyjádřit názor, bude víc ochotné se zapojit a vy jako učitel můžete lépe porozumět jeho stylu myšlení, způsobu komunikace a přístupu k učení, což se vám bude hodit na dalších hodinách doučování.
6. Mluvte o aktuálních tématech
Zkuste se zamyslet, co by žáka v určitém věku mohlo zajímat a vybrat si téma, které je aktuálně populární – ať už jde o sociální sítě, hudbu nebo film. Nechte dítě sdělit svůj názor a vysvětlit, proč je pro ně téma důležité.
Proč je to dobrý icebreaker?
Děti, zejména v mladším věku, se často chtějí podělit o svůj názor na věci, které jsou mezi jejich vrstevníky oblíbené.
Takové rozhovory pomáhají budovat důvěru, protože dítě vidí, že jeho názor je ceněn, zatímco jinak často čelí nevědomosti nebo ignoraci ze strany dospělých. Buďte tím “cool” dospělým, který je poslouchá a projevuje skutečný zájem!
7. Buď anebo – čemu bys dal přednost?
Zahrajte si s žákem hru “Co bys radši?”. Pokládejte mu otázky, které ho rozesmějí a zároveň odhalí jeho preference. Například: „Radši bys byl bankéřem nebo řidičem autobusu?“. Po jeho odpovědi sdílejte i svou volbu, ať je konverzace oboustranná.
Proč je to dobrý icebreaker?
Efektivní, a přitom jednoduchý způsob, jak snížit počáteční napětí. Společně se zasmějete, poznáte se, probudíte fantazii a budete připraveni na učení.
Tento rozhovor také umožňuje lépe poznat dítě prostřednictvím jeho odpovědí a v konečném důsledku vytvořit vzájemnou důvěru.
Jak otevřít diskuzi o problematickém předmětu?
Když prorazíte počáteční led, je tu stále ještě jeden, tenší – předmět, kvůli kterému tu dítě je. Jak tedy zahájit konverzaci o problematickém předmětu a pomoci dítěti najít řešení?
Začněte vlastním úsudkem
Jedním ze způsobů, jak zahájit konverzaci o předmětu může být taktika vlastního posouzení. Požádejte žáka, aby se v daném předmětu ohodnotil na stupnici od 1 do 10. A buďte konkrétní.
Například u angličtiny hraje roli mnoho faktorů – gramatika, konverzace, časy, výslovnost... Zkuste se zeptat třeba takto: „Jak bys ohodnotil svou výslovnost v angličtině? Připadá ti obtížná? Na škále od 1 do 10, kde 1 znamená ‚Ničemu nerozumím‘ a 10 ‚Jsem si naprosto jistý‘.“. Tento přístup umožňuje dítěti vyjádřit jeho pocity a vám to pomůže odhalit oblasti, které pro něj představují největší problém. Po vyhodnocení se ho zeptejte, co si myslí, že by mu pomohlo látku lépe pochopit.
Pozorujte neverbální signály
Někdy žáci neřeknou přímo, že jim něco nejde, ale jejich reakce napoví. Pokud například při zmínce o určitém tématu znejistí nebo se dítě vyhýbá odpovědi, může to být oblast, kde potřebuje podporu.
V tento moment na něj nevyvíjejte tlak. Místo toho dejte najevo, že je v pořádku něco nevědět. Například: „Vidím, že tohle téma není úplně oblíbené. Chceš mi říct, co ti na něm přijde nejtěžší?“.
Používejte pozitivní jazyk
Slova mají velkou moc – mohou podpořit motivaci, nebo naopak vyvolat nejistotu. Proto je důležité formulovat otázky tak, aby žák neměl pocit selhání, ale spíše vnímal doučování jako prostor pro růst.
Místo „Co ti nejde?“ zkuste „Na čem chceš nejvíc zapracovat?“ nebo „Ve které části učiva by sis přál cítit se jistější?“.
Metoda "Nauč mě"
Jedním z efektivních přístupů je metoda "Nauč mě". Požádejte žáka, aby vám vysvětlil část látky, kterou ovládá, jako by vás učil. Tím mu dáte příležitost cítit se jako odborník, což mu pomůže posílit sebevědomí.
Jakmile úspěšně vysvětlí dané téma, podpořte ho pozitivní zpětnou vazbou: „Vysvětlil jsi to skvěle! Co myslíš, že je na té další části složitější?“. Tento přístup nejen odhalí oblasti, které žák potřebuje zlepšit, ale zároveň ukáže, co už dobře zvládá. A to je pro vás i pro něj důležité!
Metoda kouzelné hůlky
Chcete-li odlehčenou formou zjistit, s jakou částí učiva má žák největší potíže, zkuste metodu “kouzelné hůlky“. Stačí položit jednoduchou otázku: „Kdybych měl kouzelnou hůlku a mohl ti jednu část látky výrazně usnadnit, která by to byla?“.
Tímto způsobem se dítě může bez stresu otevřít a upřímně sdělit, co mu dělá největší problém. Zároveň ho nenápadně vedete k tomu, aby si sám uvědomil, kde se zasekává. A vy se v jeho očích stanete tak trochu kouzelníkem, který mu svými „magickými“ znalostmi pomůže překážku překonat!
Buďte oporou
Nejdůležitější je přizpůsobit přístup věku a potřebám dítěte. Buďte přirození, přátelští a otevření – děti to vycítí a budou se s vámi cítit dobře.
Nehodnoťte dítě podle jeho známek nebo chyb, ale naopak ho podpořte a povzbuďte. Místo kritiky zkuste říct třeba: „Každý problém má řešení, a my ho společně najdeme!“.
Od začátku si budujte důvěru a upřímnou komunikaci. To vám pomůže nejen během prvního setkání, ale i při překonávání dalších výzev na cestě za lepšími výsledky.
