Jak zvládnout děti, které testují vaše hranice? Praktické tipy pro hlídačky
Děti zhruba ve věku tří až čtyř let začínají testovat naše hranice. Možná už jste slyšeli o “období ne” či období vzdoru, nebo znáte děti, které se z poslušných beránků dokáží rázem změnit na neposlušné rošťáky.
Toto období je zcela běžná součást vývoje. Nicméně jako hlídačka to máte trochu složitější, než když děti takhle zlobí své rodiče. Jak můžete dát najevo, kde jsou hranice, aniž by vás děti měly na háku? V tomto článku zjistíte víc o tom, proč ke vzdoru dochází a poznáte 10 způsobů, jak se s tím vypořádat. Získáte také cenné rady od ostatních hlídaček, o které se podělily na komunitním fóru.
Proč děti v nepřítomnosti rodičů testují hranice?
Děti začínají testovat hranice v období, kdy se rozvíjí jejich potřeba autonomie. Největší problém je, že se často chovají jinak před vámi než před rodiči, a můžete mít o to větší problém získat si jejich pozornost nebo respekt.
I když je to náročné, je důležité být profesionální a uvědomit si, že to není nic osobního vůči vám. S trpělivostí a s časem se dá na tomto typu neposlušnosti pracovat.
Pravidlo číslo jedna je být k rodičům transparentní a předem s nimi probrat, jak dané situace řeší oni.
Zároveň je důležité umět rozpoznat, kdy je toho na vás moc a přiznat si, že neposlušné dítko nezvládnete – není to žádné selhání, naopak. Najít rodinu, se kterou jste kompatibilní a cítíte se v ní dobře, by měl být cíl, jak radí i ostatní hlídačky v příspěvku na fóru.
Co dělat, když děti neposlouchají? 10 tipů přímo od hlídaček
Prozkoumali jsme nejlepší rady, které opravdu zabírají při neposlušnosti. Zjistěte, jak postupovat, abyste respektovali potřeby rodičů a dětí, ale nezapomínali ani sami sebe.
1. Nastavte si jasná pravidla
S rodiči si na prvním pohovoru promluvte o tom, na čem jim ve výchově nejvíce záleží. Zapamatujte si pár nejdůležitějších pravidel, na kterých si zakládají: „poslouchej, když druhý mluví”, nebo „nevybíjej si vztek házením věcí”. Co dítě smí a nesmí dělat, by mělo být jasně dané.
2. Trvejte na nastavených pravidlech
Pokud rodiče něco zakazují, nenechte se obměkčit a trvejte na jejich pravidlech. V opačném případě se děti mohou naučit, že stačí chvilku „otravovat” a vy se podlomíte.
Jediné, co se dá dělat, je opravdu trvat na nastavených pravidlech, neustupovat. Ale zachovat klid, počkat, až si odbyde vztek, pak si o tom třeba promluvit. Když to zase zkouší, řeknu, že pokud na mě chce křičet, tak s ním nepůjdu na procházku/nebudu si hrát… Já osobně bych holčičce chytla ruce a řekla, že mě to bolí. - hlídačka Michaela
3. Zachovejte klid
Klíčové pravidlo v situaci, kdy děti neposlouchají. Pokud uvidí, že ve vás jejich chování vyvolává reakci, může je to vést k tomu, že budou dál zlobit. Když zachováte klid, učí se od vás, jak regulovat své emoce. I když to může být ze začátku těžší, trpělivost je dovednost, na které je potřeba pracovat a eventuálně si ji vybudujete.
Tip od Hlídačky.cz
Na uklidnění může podle odborníků pomoci malá meditační chvilka na vydechnutí. Když se zastavíte a místo svého okolí či svých pocitů začnete vnímat jen své nádechy a výdechy, pomůže vám to získat nad situací a nad svými emocemi kontrolu.
Nejlepší je vybrat si konkrétní tempo dechu, kterého se budete držet: třeba pět vteřin se budete nadechovat, pak na vteřinu zadržíte dech a pět vteřin budete vydechovat.
4. Dejte i dětem chvilku na vydechnutí
Kromě toho, že se postaráte o vlastní klid, je dobré nabídnout formu uklidnění i dětem – pokud tedy nezlobí z důvodu, že překypují energií. Když dáte najevo, že jejich potřeby berete vážně, aspoň částečně uspokojíte jejich touhu po autonomii. Ukažte jim, že pauza na uklidnění je něco, co dělají i dospělí – „potichu sedět a zamyslet se nad sebou” tak nemusí být trest, ale praktický způsob, jak se cítit lépe.
Když dítě narazí na hranici, tak je to jako náraz do zdi. Čím je menší, tím je reakce bouřlivější. Má se např. říct: házení těžkých věcí ne! Nebo: kopání ne! Pak následuje empatie – vcítit se do holčičky, pak se stručně stanoví hranice a může se nabídnout jiné řešení. - hlídačka Libuše
5. Umožněte jim samostatnost
Neposlušnost může vycházet ze zmiňované potřeby prosadit si svou autonomii, tedy samostatnost. Jako prevence neposlušnosti tak může pomoct, když jim dáte svobodu volby a nebudou mít pocit, že něco „musí” udělat (samozřejmě, svoboda bude relativní s ohledem na nastavené hranice).
Příklad: Dítě si nechce vyčistit zuby. Nechte je vybrat: „Pustíme si k čištění zubů pohádku nebo video?” Obě možnosti vedou ke stejnému cíli, ovšem dítě může získat větší pocit kontroly tím, že se nesoustředí na rozhodnutí „vyčistit, nebo nevyčistit zuby“, ale na to, na co se během toho bude dívat.
6. Odveďte pozornost
Odvést pozornost je jedna z nejlepších metod, které fungují. Buď můžete odvést pozornost úplně a jít dělat jinou aktivitu, nebo proměnit věc, proti které protestují, v něco trochu jiného.
Například když si dítě nechce obléct ponožky, nenuťte ho k tomu, ale vymyslete hru, jejíž součástí bude oblékání: „Zem je láva – postav se na jednu nohu a obleč si ponožku, která tě ochrání, než tě láva spálí!”
7. Mluvte stručně a jednoduše
Obzvlášť, pokud jsou děti menší, může být lepší to nekomplikovat a komunikovat přímo: „Tohle ne.” nebo „Přestaň prosím.” Dáte najevo nesouhlas a zároveň si udržíte jejich pozornost. Někdy může pomoci i krátké vysvětlení, proč něco nedělat, třeba: „Tohle nedělej, to bolí.”
8. Uklidněte je dotykem
Některým dětem může pomoci fyzický kontakt. Ať už objetí, položení ruky na ramena nebo držení se za ruce. Důležitý je také oční kontakt, kterým dáte dodatečně najevo, že na pravidlech trváte a žádná míra zlobení neprojde. Zároveň ale dítě nebude mít dojem, že odmítnutí vychází z toho, že je nemáte rádi.
9. Pozitivně posilujte
Jeden z principů respektující výchovy, který lze aplikovat univerzálně – třeba i v případě, kdy hlídáte sourozence a zlobí spolu. Chvalte za dobré chování a dítě bude motivované se chovat hezky, aby dostalo odměnu (pochvalu) znova: „Ty jsi šikovná, jak sis po sobě uklidila hračky!”
Naopak, kdybyste dítě kárali za špatné chování, nepřestane s ním a nezapamatuje si, proč je chování špatné – bude myslet jen na to, jak je trest nepříjemný a jak se mu příště vyhnout, ale nezaručuje to, že se bude chovat hezky.
10. Snažte se o předvídatelnost
Děti potřebují předvídatelnost a vědět, co je čeká. Někdy pro prevenci konfliktu pomůže, když jim předem dáte najevo, co se bude dít. Například: „Máš posledních 5 minut hraní s hračkami, pak je budeme uklízet a nachystáme si oběd.“ To jim dává prostor se připravit a nezaskočí je změna.
Co při neposlušnosti nedělat? 5 nejčastějších chyb
I když máte dobré úmysly, občas se může stát, že nedokážete zlobení předejít. Kromě toho, co můžete udělat na řešení situace, je ale důležité vědět také, co naopak rozhodně nedělat. Jaké jsou nejčastější chyby, kterých se můžete dopustit?
- Nadále hlídáte zlobivé dítě navzdory vašemu nepohodlí. Pokud vám zvládání neposlušných dětí způsobuje stres, nemusíte v hlídání pokračovat – podívejte se po inzerátech jiných rodin. Není to ničí vina, pouze otázka kompatibility.
- Zvyšování hlasu – vyvolává strach místo respektu.
- Přehnaně komplikované vysvětlování. V závislosti na věku děti nemusí složitější věty chápat. Když neposlouchají, je nejlepší jít rovnou k jádru věci.
- Nedůslednost v udržování pravidel. Děti potřebují stabilitu. Když se pravidla uplatňují podle nálady, nebudou umět předvídat situaci, co je může zmást a situaci ještě zhoršit.
- Necháte se po záchvatu emocí obměkčit. Vyvoláte v dětech pocit, že mají špatné chování opakovat, aby dosáhli svého.
Nejste v tom sami
I když víte, jak náročné situace zvládat v teorii, praxe vás může zaskočit a proběhnout úplně jinak. Nejlepší je domluvit se s rodiči, jak v konkrétních případech postupovat. A pokud si pořád nejste jistí, jak si s některými problémy poradit, využijte pomoc ostatních – pro ten případ je tu komunitní fórum, kde se můžete ostatních hlídaček zeptat na radu s tím, co vás trápí, nebo přispět vlastními tipy.
