Helena pochází z Písku, do Prahy odešla kvůli studiu na vyšší odborné škole - vybrala si obor Informační služby. Po dokončení studia si vyzkoušela práci recepční a nyní již téměř deset let pracuje v obchodě s elektronikou.

K hlídání měla vždy blízko i díky svému mladšímu bratrovi, kterého od třinácti let hlídala. Navíc odmala chodila do skautského oddílu, nejprve jako světluška a potom se stala vedoucí své skupinky, pro kterou připravovala program na schůzky, plánovala výlety a pomáhala s organizací letních táborů. Později také pomáhala s dětmi kamarádkám a kolegům.

Když začala bydlet v Praze, začala se starat o holčičku s lehkou mentální retardací, která byla v patnácti letech na úrovni přibližně šestiletého dítěte. Zároveň venčila i jejich labradora, který nemohl moc chodit a musela mu pomáhat například do schodů.

Pravidelně již několik let chodí hlídat dva sourozence - chlapce a holčičku ve věku 5 a 2 roky. Hlídání většinou probíhá od šesti hodin večer, kdy rodiče potřebují odejít. Helena si s nimi chvíli hraje, připraví jim večeři, potom dohlédne na večerní hygienu a děti uspí. Zůstává u nich dokud se rodiče nevrátí.

Příležitostně hlídá i v další rodině se dvěma dětmi, kterým jsou dva a jeden rok. Nejčastěji jde o večerní hlídání, případně přes dovolené nebo víkendy.

Má psa - křížence labradora a kočky. Má zkušenost s péčí o nemocné zvířata, kterým je třeba podávat pravidelně léky.

Domluví se anglicky. Umí hrát na flétnu. Ve volném čase chodí ráda do přírody, čte a sportuje. Také ji baví organizace různých akcí, ať už jde o firemní večírky, sportovní události nebo jen o grilovačky pro přátele.

Jak Helena zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Hodně záleží na dítěti samotném, v jakém je momentálně rozpoložení a v kolik hodin a na jak dlouho rodiče odjedou. Primárně zkusím dítě nějak zaujmout (aby se nestyděla a nebála se mě), chvilku si s ní hrát s tím, co má ráda a postupně se s ní seznámit. Také bych vyzjistila potřebné informace od rodičů (kdy má mít oběd, svačinu, kde má venkovní oblečení a vše co budeme potřebovat). Před obědem bychom si spolu hrály, malovaly si, na chvilku bych zkusila i knížku. Po obědě společně zajdeme na hřiště, do parku, na procházku, zkusit kolo, koloběžku (záleží na ročním období).

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Aničku utiším, ať zbytečně nepláče a začnu celou situaci řešit. Vysvětlím holčice, která jí vzala sítko z ruky, aby ho vrátila. Samozřejmě pokud si chce od někoho půjčit jakoukoli věc, je slušnost poprosit a poděkovat. Poté bych celou situaci dále sledovala a kontrolovala, aby se to stejné neopakovalo znovu. Běžně se na veřejných pískovištích stává, že se děti skamarádí a začnou si hrát společně. Pokud by se Anička na pískoviště styděla, zkusila bych jí zapojit do dalších aktivit, které na místě jsou - prolézačky, houpačky, apod, než by se osmělila.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Udělám z toho menší bojovku pro Aničku. Řeknu jí, že chceme překvapit maminku s tatínkem a než přijedou domů, ona už bude najedená, umytá a v pyžámku. Nedělala bych nic na sílu, ale zkusila bych jí vtáhnout do tého hry. Ze zkušenosti vím, že to pomáhá. Na rodiče bychom čekaly již v postýlce, kde bych Aničce četla nebo vyprávěla pohádku. Je možné, že bych jí vyprávěním pohádky uspala, pokud ne, zkusila bych zhasnout, sednout si vedle její postýlky a zůstat tam s ní, dokud neusne sama nebo dokud nepřijedou rodiče.