Hana Ž.

Hana je původně z Hranic na Moravě. Vystudovala ekonomicky zaměřenou vysokou školu, v rámci které odjela studovat na půl roku do Finska díky programu Erasmus.

Studium si o jeden rok prodloužila a odjela do Velké Británie, kde pracovala jako au-pair. Byla v rodině, ve které byly čtyři děti - dvouletá dvojčata, pětiletý a sedmiletý. Nejčastěji se starala o dvojčata, se kterými byla celý den. Vozila je na kroužky, chodili spolu na procházky, hráli si, vařila jim, starala se o kompletní hygienu i je uspávala. Starší vyzvedávala ze školy a pomáhala jim s úkoly. K tomu Hance přibývalo další hlídání dětí v okolí, většinou bylo všem kolem dvou let.

Po úspěšném zakončení studia odjela do Německa, kde si znovu vyzkoušela práci au-pair, tentokrát v rodině se dvěma dětmi ve věku 6 a 9 let. Ráno je odvezla do školy, vrátila se domů a postarala se o domácnost. Dvakrát týdně také chodila do školy, kde si zdokonalovala němčinu. Odpoledne děti vyzvedla, udělala s nimi úkoly a hráli si nebo šli na kroužky.

Následně jela na rok do Indonésie, kde učila děti na základní škole angličtinu a další předměty jako je matematika nebo vaření. Potom pracovala tři roky ve Velké Británii v logistice, kde denně používala angličtinu a němčinu.

Když v práci skončila, cestovala nějakou dobu po Jižní Americe a pak se vrátila do Čech. Nejprve si našla práci v logistice, ze které potom odešla na mateřskou dovolenou se svými dvěma dětmi. S několika kamarádkami si začali navzájem hlídat děti a Hanka se zjistila, že ji práce s dětmi baví. Udělala si kurz učitele angličtiny pro děti a vedla kroužky pro předškoláky ve věku 4-6 let, druháky a třeťáky. Absolvovala také kurz lektora jógy pro dospělé a pro děti a vede kroužky pro děti od 6 let.

Setkala se s běžnými dětskými nemocemi a to včetně těch vážnějších, jako je laryngitida.

Domluví se anglicky a německy. Hraje na flétnu a na klavír. Ve volném čase ráda čte, hraje na bubny, chodí ven se psy, hraje s dětmi na hudební nástroje, věnuje se józe a tancuje.

Jak Hana zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Pustíme si oblíbené písničky a zatancujeme si, pak ovocná svačinka, poté třeba malování, stříhání, skládání z papíru, podle toho co ji zaujme. Poté oběd, po obědě chvilka zklidnění, přečtu pohádku nebo pustím pohádku na televizi. A pak hurá ven (dle počasí), ale i v dešti při správně zvoleném nepromokavém oblečení se dá užít krásný den. S sebou sváču, jogurt, křupky, pečivo. Pokud je v okolí hřiště, tak zamíříme tam, můžem i na limču nebo na zmrzku. Průběh dne by se odvíjel intuitivně, podle toho co jí bude bavit.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Aničko, to nebylo moc hezký, co ta holčička udělala. Vidím, že jsi smutná a že se na ni teď zlobíš viď. Co by ti teď pomohlo? Půjdem za ní? A co ji řekneme? Že to sítko potřebuješ k cukrování? Já mám nápad, zeptáme se jí, na co to sítko teď pořebuje a jak dlouho ho ještě potřebuje. A jestli by nám ho mohla vrátit, až to dodělá. Holčička nekomunikuje a sítko vrátit nechce. Ani, já mám nápad. Co kdybychom mezitím ještě upekli ještě něco jiného a zkusíme za ní jít až bude velká ručička na hodinkách na pětce. Dívej, poznáš už číslo pět?

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Ani, nastala tady taková situace, kterou jsme nečekali. Maminka bude mít zpoždění, protože na silnici je moc aut a zůstala v koloně. Víš jak to vypadá na silnici, když je tam moc aut? Musí jet hrozně pomalu a nikdo s tím nic nemůže dělat. Vidím, že jsi smutná, co by ti teď pomohlo? Potřebuješ mluvit s maminkou? Zavoláme ji? Mamince jsme zavolali, Anička je pořád smutná. Aničko, potřebuješ, abych si teď na chvilku vedle tebe lehla a držet tě třeba za ruku, pomůže ti to? A pomohlo by ti kdybych pro tebe vymyslela nějakou pohádku, třeba o autíčkách?