Kateřina vystudovala základní školu v Humpolci, střední veterinární školu v Čáslavi a nyní studuje v Praze na ČZU obor Chov koní. Odmala hodně sportovala - dělala atletiku, tenis a hokej. Od svých sedmi let jezdí na koních. Vystudovala také sólový zpěv a klavír na ZUŠ a chodila i na kreslení.
Má mladšího sourozence, bratrance a sestřenice, se kterými vždy pomáhala podle potřeby. Od svých 17 let jezdila jako výpomoc na letní tábory, kde se starala o mladší děti nebo pomáhala s organizací programu pro ty starší. Účastnila se i koňských táborů, kde se věnovala mladším dětem, když trenér pracoval s většími účastníky.
Dva roky pracovala v pizzerii jako obsluha a po konci otevírací doby provozovnu uklízela. Chodila také uklízet školy a další větší stavby pro rekonstrukcích. Přes Hlídačky.cz už chodí pravidelně uklízet dvě domácnosti.
Domluví se anglicky. Ve volném čase je ráda mezi koňmi, jezdí na kole, plave nebo chodí na procházky. Také ráda tráví čas se svými zvířaty - má pejska ohaře a papoušky.
Jak Kateřina zvládá každodenní situace
Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?
Ráno bych začala snídaní, kterou má Anička nejraději, aby byla od rána skvěle naladěná a aby byla zvídavější vůči mé osobě. Budu brát v potaz, že jsem pro ní cizí a nebudu na ni s mluvením či akcí tlačit. Poté bych, podle možností, vzala Aničku třeba na kole na dopravní hřiště (pokud by bylo v dosahu), nebo bychom společně šly na procházku do parku, lesa, nebo na hřiště. Po příchodu zpět k Aničce domů bych připravila oběd a pak bych Aničce dala prostor k odpočinku (spánku nebo čemukoliv, co by nebylo vysilující). Až by si Anička odpočala, zkusila bych se zeptat, co by chtěla dělat. A podle toho by se odvíjel náš společný odpolední program. Mohly bychom třeba společně kreslit, hrát stolní hru, Hrát na schovávanou a jiné zábavné aktivity, či činnosti pro rozvíjení dětského intelektu.
S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?
Situaci bych asi začala řešit tím, že bych zjistila, kdo je holčičky rodič (předpokládám, že pětileté dítě nebude samo). Při spekulování, kdo by to mohl být, bych došla za Aničkou a zkusila vyřešit situaci tím, že společně najdeme jiné sítko. Snažila bych se Aničku přijít na jiné myšlenky. Řekla bych jí, ať si projde pískoviště, že by tady mohlo být ještě jedno. Během toho bych došla za holčičkou a zeptala se jí, kde má rodiče a situaci dále řešila s nimi.
Druhý scénář by byl dramatičtější. Než bych k Aničce došla, už by plakala a v této situaci bych začala jednat rychle. Nejdřív bych Aničku uklidnila co nejvíce by to šlo a zavolala bych na holčičku, která sítko vzala. Aničce bych řekla, ať holčičku poprosí o vrácení sítka, že až si dodělá bábovičky, tak jí ho dá. Vzala bych Aničku za ruku a šla s ní k holčičce. Zde by Anička řekla, co jsem jí poradila (pokud by to Aničce říct chtěla) a dál bych řešila situaci podle toho, jak by holčička reagovala. Pokud by souhlasila, situace je vyřešená. Pokud ne, vyhledala bych rodiče holčičky a situaci dořešila s nimi.
Pokud bych se vrátila k situaci s pláčem, varianta by byla i ta, že se Aničce nebude chtít usmiřovat a rozpláče se ještě víc. V tu chvíli bych situaci řešila nejspíš tím, že bych Aničku na chvilku opustila a šla hned za rodičem holčičky.
S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?
Vzhledem k tomu, že jsem s Aničkou strávila celý den, budou v této situaci počítat s tím, že si ve mě Anička našla kamaráda a že si ke mě vybudovala určitou důvěru. To by totiž v této situaci hrálo významnou roli. Situaci bych Aničce oznámila šetrným způsobem, třeba že mi volala její maminka a že jsou na cestě domů a že se na ní moc těší. O zpoždění bych jí neříkala.
Beru to tak, že jsme společně u Aničky doma a že zrovna večeříme. Nejprve bych Aničku vzala do sprchy/vany a zkusila bych jí tuto rutinu nějak obohatit, aby měla důvod o tom přemýšlet i po umytí. Poté bych jí pustila večerníček nebo jinou dětskou pohádku. Pokud by u pohádky usnula, byla by situace hladce vyřešená. Pokud ne, uložila bych jí do postýlky, kde by se jistě znovu ptala po rodičích. Řekla bych jí to stejné. Kdyby se ptala, proč ještě nepřijeli, že jí řekli, že jí dají spát, vysvětlila bych jí nějaký "pohádkovým způsobem" , že rodiče jsou na dobrodružství, o kterém jí toho chtějí říct co nejvíc a proto ještě nedorazili, aby jí měli co vyprávět. Doufala bych, že toto Anička bude považovat za dostačující a že v poklidu usne.
