Miriam A.

Miriam je z Prahy. Vystudovala střední zdravotnickou školu a nyní dokončila vysokou školu zdravotnickou, obor Porodní asistence.

Během studia měla praxe na neonatologii. S hlídáním dětí začala ve svých 18, kdy si našla brigádu v soukromých jeslích. Pravidelně se stará i o své dva synovce a hlídá dvě holčičky i své kamarádce. Starala se také o ročního chlapečka, zatímco jeho maminka pracovala a pravidelně chodí i do rodiny, kde je dvouletá holčička a tříletý chlapeček.

Domluví se anglicky. Volný čas tráví nejraději aktivitami venku a sportem - nejčastěji bruslí.

Jak Miriam zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Aničce se představím, řeknu jí, že jsem hlídací teta a že si s ní dneska budu hrát. Zeptám se jí, co by dnes chtěla dělat. Pokud by Anička nevěděla co má říct, aktivně se jí zeptám, zda by chtěla třeba na hřiště. Oblékneme se podle počasí venku, zabalíme svačinu a pití, a půjdeme. Podle toho, jak bude Anička unavená a zabavená tak se bude odvíjet zbytek dne. Pokud bude unavená, pujdeme domu a odpočineme si například u malování nebo pohádky. Zajistíme pitný režim a svačinku, popřípadě oběd.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Řekla bych jí, že se nic neděje, a že je tam spousta dalších věcí s čím si hrát, zároveň řeknu holčičce, že takhle se to nedělá a “domluvila bych jí” i když je cizí (samozřejmě mírně a s rozumem). Pokud by Aničce sítko nevrátila, dala bych jí něco jiného, nebo zkusila najít jiné sítko. Pokud by začala brečet, utěšila bych jí nebo zabavila nečím jiným.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Aničku bych připravila do postele, dala jí večeři. Vysvětlila bych jí, že maminka s tatou jsou na cestě, ale že se tam stala nehoda a bude to trvat déle. Podle toho, jak velké zpoždění budou rodiče mít, budeme utvářet večer. Pokud bude opravdu dlouhé, Aničku se pokusím uložit ke spánku. Řeknu jí, že až se probudí, maminka už tam bude.