Sarah S.

V osmi letech mi rodiče k narozeninám nadělili sestru. Tu jsem často hlídala a starala se o ní. Také mám sestřenice, jedno o 2 roky a druhá o 4 roky mladší. Vždy jsem pro nás vymýšlela aktivity. Ve 23 letech jsem se opět stala sestrou mému bratrovi, ale opravdu malé děti (cca do 3 let) jsem nehlídala. V 18 letech jsem odjela jako vedoucí dětského tábora pro děti 5-17 let a měla je ve své péči po dobu 14 dnů (léky těmto dětem podávala zdravotnice). Při studiu gymnázia jsem také začala doučovat děti s poruchami učení. Začali jsme především angličtinou, jelikož to je moje parketa, ale často jsme se dostali i na zbytek základoškolského vzdělání. I při doučování jsem musela vymýšlet zábavné aktivity, aby děti udrželi pozornost po dobu 1-2 hodin. Kdykoliv, kdy jsem kolem dětí, tak jsem velmi ostražitá, aby se jim něco nestalo, takže na rodinných oslavách často hlídám všechny děti alespoň od stolu a mám vždy přehled. S dětmi s poruchou autistického spektra jsem se také setkávala, nikdy však s vážnější formou. S dětmi jsem vždy kamarádka, nejsem zastáncem fyzických trestů, věřím, že je důležitý souhlas, soukromí, zdravá forma soběstačnosti a bezpečí. Když se stane nehoda, nepanikařím ani nekřičím, každý děláme chyby. Rozhodně ale nemám ráda lhaní a naschvály a umím dětem šetrně vysvětlit, proč se takové věci nedělají. Každý jsme si prošli pubertou, takže dokážu respektovat špatný den a divoké hormony. Věřím, že zvlášť u starších dětí je klíčová vzájemná důvěra. Nejsem zastáncem trestů, ale budu respektovat Vámi nastavenou večerku a vypnutí elektroniky. Věřím, že pokud se dítě ptá, má právo dostat odpověď adekvátní jeho věku. Nemám ráda sprostou mluvu kolem dětí ani od dětí. Jsem důsledný pečovatel, co hlídá děti, nikoliv svůj telefon. A věřím, že při úklidu hraček si můžeme s dítětem vzájemně pomoci. Rozumím dětským komoleninám a mluvě, ale nemluvím tak na děti.