Lenka H.

Do našeho Ověřovacího centra zavítala až z Českých Budějovic slečna Lenka. Udělalo mi velkou radost, že vážila cestu do Prahy kvůli ověření. Přijela s předstihem, a tak jsme měli mnoho času se poznat. Čas strávený s Lenkou byl pro mne velkým přínosem, jelikož přesně takto si představuji člověka, který rád pracuje s dětmi. Léňa mi hned na začátku našeho setkání řekla, že se velice těšila na mého syna (13 měsíců – leden 2016) a po této větě mě požádala, zda si ho může vzít k sobě. Byla jsem opravdu nadšená, protože můj syn k Lence s radostí šel. Po celou dobu našeho setkání si s ním hrála. Dokonce mi nabídla, že až přijde další slečna na ověření, kterou poznala na kurzu první pomoci od Českého červeného kříže, tak si s mým synem bude hrát, abychom měli na ověřování větší prostor.

A co všechno zajímavého jsem se o Lence dozvěděla? Není toho málo, posuďte sami :).
Lenka se ke hlídání dětí dostala, když byla v necelých 15 letech na hřišti se svou mladší sestrou. Na hřišti byla také jedna maminka se třemi dětmi (holčička cca 2 roky, holčička 4 roky a nejmladšímu chlapci byly tři měsíce). Lenka si chtěla nejmenšího chlapečka pochovat a shodou okolností zavedly s maminkou hovor o tom, že má Lenka ráda děti. Mamince hned padla do oka, a tak jí nabídla, že by mohla chodit k nim a občas pohlídat buď jen miminko nebo i starší holčičky). Pak to šlo v podstatě ráz na ráz. Tato maminka se bavila s ostatními a Lenku doporučila. Od té doby stále hlídá. Lenčiny zkušenosti jsou vzhledem k věku opravdu bohaté. Když jsem slyšela, kolika lidem hlídala, tak jsem pochopila její jedinečný vztah s mým synem, který se vytvořil během pár minut.

Zde uvádím všechny děti, na které si Lenča vzpomněla:
Vašík (3 měsíce – 5 let), Bára (2 – 7 let) - astma, Anežka (4 – 9 let) – Downův syndrom
Lilianka (1 – 3 roky), Lukášek (3 – 5 let)
Honzík (5 měsíců – 1 rok), Madlenka (3 roky)
Evička (8 měsíců – 4 roky), Maruška (2 – 6 let)
Jindříšek (1 – 6 let), Alenka (3 – 8 let), Štěpánek (od narození – 3 roky) – současné hlídání
Hyneček (3 měsíce – 4 roky) – současné příležitostné hlídání
Martínek (3 měsíce – 2 roky), Verunka (2 – 4 roky), Terezka (1 – 3 roky)
Ondrášek (8 měsíců – 2 roky), Sárinka (4 – 6 let)
Kubík (7 měsíců – 3 roky), Lucinka (3 – 6 let) – současné hlídání
Verunka (5 týdnů – 2 roky), Péťa (3 – 5 let) – současné hlídání
Johanka (2 roky)
Lenička (3 – 5 let), Šárka (6 – 8 let) – současné hlídání
Nikolka (1,5 roku – 2,5 roku), Mareček (4 – 5 let) – současné příležitostné hlídání
Hlídání na svatbě (s kolegyní cca 12 dětí ve věku 1 – 12 let)
Tomášek (3 roky)
Dvojčata Verunka a Hanička (2,5 roku) – současné příležitostné hlídání

Lenča studuje třetím rokem v Českých Budějovicích na Jihočeské univerzitě obor Speciální pedagogika – vychovatelství. Na tomto oboru se jí líbí, že má širokou možnost uplatnění. V budoucnu by ráda pracovala s dětmi. Nejraději by pracovala v mateřské škole, proto bych si ráda dodělala ještě alespoň bakaláře Učitelství pro mateřské školy.

Při hlídání dětí je Léňa hodná teta, která si chce dítěte užít tak, jak to nejvíce jde. Na druhou stranu však má ráda, když se může spolehnout na to, že jí dítě poslechne, alespoň v těch věcech, které by mohly ohrozit jeho bezpečnost.
Občas se stane, že dítko zlobí – to je přeci přirozené a v pořádku. Když dítě zlobí či nechce poslouchat Lenču a není to v rozporu s tím, že by si mohlo ublížit, tak si ho chvíli nevšímá, aby mu ukázala, že jeho chování neschvaluje. Potom se s ním snaží rozumně dohodnout a poskytnout mu nějaký podnět na odreagování od vztekání či neposlušnosti. Lenča ovšem dodává, že jí stejně děti moc nezlobí, protože se snaží nastavit jim pravidla, která společně dodržují. Např. nebude jí venku utíkat, pokud chce jít po chodníku samo - v opačném případě ho chytí za ruku. Je také potřeba se domluvit, že před přechodem je nutno zastavit a počkat na Lenku. Když je Lenča s dětmi doma, tak dává pozor, aby nešplhalo po výškách po nábytku. Když něco chce, aby se po tom bezhlavě nevrhalo a buď jí řeklo, že něco chce, nebo alespoň ukázalo.

Když jsem se ptala Lenči, co nejraději s dětmi dělá, dostala jsem takovouto odpověď: „Nedá se říci, že bych asi měla vyloženě aktivity, které mě s dětmi nejvíce baví. Ráda se orientuji podle zájmu dítěte. Takže někdy spolu stavíme dráhu pro vláčky či pro kuličky. Jindy zase vyndáme modelínu a já jim z ní dělám, co ony chtějí, i když se to občas té věci, co chtějí, nepodobá. Líbí se mi, jak je na nich vidět ta radost, že se jim někdo věnuje.“

Lenča nedávno s dětmi malovala barvami na sklo, dvě starší děti vytvářely obrázek s pralesem a s tím nejmenším dělaly spíše skvrnky. On by ještě obrázek nezvládl. Hrozně se mu líbilo, že to může smotat do ruličky a pak se mu to obtiskne na celou folii. Snažily se i pojmenovat, co jim z toho vzniklo. Vtipné bylo, že měly o tom obrazci naprosto odlišné představy.
Léňa samozřejmě s dětmi také zpívá či čte různé knížky. Jelikož je čtou často, tak dítko nechává, aby doplnilo slova, která se nachází na konci veršů. Chlapečka, kterého hlídá, to při dobré náladě moc baví. Když si spolu zpívají, tak ho učí písničky od Dády Patrasové, na které vyrostla. On ji za to říká básničky či zpívá písničky ze školky. Jednou si dokonce sám jednu písničku vymýšlel a chtěl se Lenče s ní pochlubit.
S jednou dvouletou holčičkou zase nedávno hrála domino. Zkoušela jí také vysvětlit princip hry pexesa. Holčičku to moc bavilo a pořád chtěla hrát ještě. Někdy sice nedodržovala pravidla, ale Lenča se jí snažila i tak vysvětlit, jak se to správně hraje. Největší radost Lence udělalo, že holčička hru chápala, a snažila se s ní hrát.

Lenka nejraději hlídá venku, protože je tam velká variabilita aktivit a děti to tam také více baví. Nejčastěji vyráží na hřiště, kde s dětmi běhá. Když vezme Lenča míč, tak hrají fotbal nebo si hází. Také ráda vyráží na procházky do lesa, který mají nedaleko sídliště a chodí se tam dívat na zvířátka (v zahradě tam mají ovce, kohouty a slepice a nedávno tam viděly i veverky). Kousek mají rybníky, tak chodí také tam a krmí kačenky a labutě.

Když jsem se ptala Lenči, která věková kategorie jí nejvíce vyhovuje, měla naprosto jasno :). Sama mi řekla, že je škoda, když neviděla mého syna menšího. Z toho vyplývá, že Lenče nejvíce vyhovuje kategorie nejmenších dětí (od narození cca do tří let). Každopádně ještě dodala, že se nedá ale říci, že by jí vadilo hlídat starší děti. Má zatím zkušenosti s dětmi do osmi let. Děti školního věku jsou už na ní dost velké a sama už moc neví, jak si s nimi hrát a trávit společný čas, aby děti byly spokojené. S úsměvem na závěr Lenča dodává: „Prostě každý dětský věk má své kouzlo.“ :-)

Lenka momentálně (leden 2016) nejvíce hlídá buď po škole nebo před školou. Celé dny moc volné nemá, ale večerní hlídání také vítá. Může hlídat i o víkendech. Více o časových možnostech mohou rodiče zjistit podle aktuálně vyplněného kalendáře na portále.

A jak je to s Lenkou a volným časem? Ve volném čase se ráda věnuje dětem. Hlídání nebere jako práci, ale zábavu. Jinak si ve volných chvílích ráda přečte nějakou zajímavou knížku, chodí plavat, baví jí skládat puzzle. Občas chodí na společenské akce. Sice moc nemá ráda davy lidí, ale kvůli nějakému dobrému hudebním koncertu masy lidí překousne.
Jsme moc rádi, že má Lenča na Hlídačkách založený profil! :-)

Jak Lenka zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Hodně bych se snažila povídat si s ní, co má tedy ráda a určitě bych jí řekla, proč tu nejsou s námi maminka s tatínkem. Dopoledne bych s Aničkou šla na nějakou procházku, když bych věděla, že ji baví pohyb a po cestě se zastavila třeba na hřišti, aby se vyběhala a vzala bych s sebou svačinku, aby měla energii. Když bychom se vrátily z procházky, tak bych ji nechala chvíli odpočinout a potom bych jí zkusila nabídnout nějakou tu knížku či deskovou hru (mohlo by ji to bavit, když by byla vyběhaná). Pak bychom se naobědvaly. Odpoledne bych zase s ní šla ven a udělala aktivitu na pohyb, například kopání do míče, házení s ním či bych si s ní mohla zahrát na honěnou. Po pobytu venku bych ji nechala, ať si zase chvíli odpočine u svačinky a pak mi sama navrhne s čím si chce hrát, bez toho, aniž bych jí něco doporučovala. Pak bych se s ní domluvila, že když teď vybrala hru ona, tak že další vyberu já - vybrala bych opět něco zaměřené na pozornost (jinou knihu, než dopoledne, stavění z kostek, lega či nějaké skládanky). Následovala by večeře a přišly by rodiče.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Šla bych za Aničkou a snažila se jí vysvětlit situaci, že jsou některé děti, které neví, že se tohle nedělá a pak bych jí řekla, ať jde se mnou za tou holčičkou a společně jí vysvětlíme, že když si chceme od někoho půjčit hračku, tak ho musíme slušně požádat, jestli nám ji půjčí a v případě, že si s ní bude chtít ještě chvilku hrát Anička, tak se domluvíme, kdy nám to půjčí. Pokud by holčička i tak nechtěla sítko vrátit, tak bych Aničce nabídla něco jiného na hraní a řekla jí, že až to holčička odloží, tak si to sítko může vzít zpět - i když bych věděla, že v právu je Anička. Ještě by záleželo na tom, zda je sítko Aničky, nebo jiné holčičky - pokud by bylo té holčičky, tak bych Aničce řekla, že sice vím, že to teď měla ona, ale že to holčička chtěla zpět, jen nevěděla, jak to správně vyjádřit, a proto jí to vzala.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Klidně bych si s Aničkou sedla a celou situaci jí vysvětlila, že maminka s tatínkem teď jedou autem po silnici, kde je i spousta jiných aut a oni nemohou jet rychle, protože tam ta ostatní auta překáží a že se budou snažit přijet co nejdříve, ale neví, za jak dlouho to bude, ale moc je to mrzí, že nedodrželi svůj slib. Proto si teď půjdeme spolu lehnout a budeme se snažit usnout, protože když budeme spinkat, tak nám rychleji uběhne čekání na maminku a tatínka. Přečetla bych jí nějakou pohádku, lehla si s ní a počkala bych, než usne, aby se v pokojíčku sama nebála. A uklidnila ji, že i když tady s ní teď rodiče nejsou, tak že ji stejně mají moc rádi.