Žaneta P.

Žanda nyní studuje vysokou školu a žije v Praze. Ráda by se věnovala dětem, úklidu a mazlíčkům.

Žanda hlídá děti individuálně u rodin, také hlídá známým a v rodině. Nejčastěji hlídá děti v předškolním věku. Také pracovala jako lektorka tance pro děti ve věku od sedmi do dvanácti let. Žanda jezdí jako vedoucí na tábory, kde se stará o děti ve věku od pěti do sedmnácti let.

Žanda by se ráda věnovala i úklidu, ráda uklízí a má ráda pořádek.

S mazlíčky Žanda vyrůstala od malička, měli doma kočky, v rodině měli pejsky, o které se starala. Také měla doma hlodavce a rybičky. Žanda chodívala venčit pejsky do útulku.

Žanda ráda sportuje, tancuje, chodí po horách, jezdí na kole, běhá a dělá ráda zimní sporty. Také má ráda umění, ráda kreslí a hraje na kytaru. Žanda se domluví anglicky a německy.

Jak Žaneta zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Ráno bych Aničku přivítala s úsměvem a chvilku si s ní popovídala, aby se cítila v pohodě a měla prostor mě poznat – přece jen ji bude hlídat někdo nový. Zeptala bych se, co má nejradši, a společně bychom vymyslely, jaký program by se jí líbil. Po snídani bych navrhla, že vyrazíme ven – do parku nebo na hřiště, kde by se mohla pořádně proběhnout, protože pohyb ji baví ze všeho nejvíc. Můžeme si zahrát na schovávanou, házet míčem, skákat gumu nebo postavit domeček z větví a listí. Po obědě bych zařadila klidnější část dne, třeba malování, tvoření z papíru nebo modelování. Pokud by byla unavená, mohla bych jí přečíst krátkou pohádku nebo si společně odpočineme u hudby, popovídáme... Odpoledne bychom se znovu vydaly ven, případně bych doma připravila zábavné pohybové aktivity – malou překážkovou dráhu, tanec nebo cvičení s plyšáky, v rámci možností samozřejmě. Před návratem rodičů bychom společně uklidily hračky a popovídaly si o tom, co se Aničce během dne nejvíc líbilo. Mým cílem by bylo, aby se se mnou cítila bezpečně, spokojeně a aby den prožila aktivně, s radostí a hravostí.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Zachovala bych klid a zůstala v blízkosti obou dětí. Nejprve bych se obrátila na Aničku, aby cítila, že ji vnímám: „Vidím, že tě to mrzí, Aničko, to sítko jsi měla a chtěla jsi s ním ještě cukrovat, že?“ – tím uznám její emoci, což pomůže, aby se zklidnila. Poté bych se jemně obrátila i na druhou holčičku: „Tobě se to sítko taky líbí, ale Anička ho teď potřebovala k pečení. Můžeme ho po chvíli půjčit, aby si s ním mohla taky pohrát.“ Nabídla bych společné řešení – například že si holčičky vystřídají hru, nebo že zatím jedné z nich podám jinou formičku či sítko, pokud je k dispozici. Pomohla bych jim najít způsob, jak se do hry zapojit obě: „Co kdybychom teď spolu udělaly velký dort a ty ho, Aničko, můžeš posypat, a ty ho, Eliško (např.), ozdobíš kamínky?

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Zachovala bych klid, abych Aničce i mamince pomohla situaci zvládnout bez zbytečného stresu. Maminku bych ujistila, že je všechno v pořádku, a že se o Aničku postarám, dokud se nevrátí. Dětem velmi pomáhá, když dospělý působí jistě a klidně, takže bych se snažila vytvořit příjemnou atmosféru. :) Aničce bych řekla pravdu jednoduchým a laskavým způsobem: „Maminka s tatínkem uvízli v autě v dlouhé koloně, ale určitě brzy dorazí. Mezitím si spolu uděláme hezký večer, než přijedou.“ Podle její energie bych zvolila klidnou aktivitu – třeba čtení krátké pohádky, povídání o tom, co se jí dnes líbilo, nebo tišší hru s plyšáky. Kdyby byla hodně unavená, pomohla bych jí s večerní rutinou – převlékla ji do pyžama, vyčistily bychom si zoubky a připravily do postýlky. Mohla bych jí pustit ukolébavku nebo jí číst, dokud neusne. Důležité by bylo, aby cítila jistotu, že je o ni postaráno a že rodiče se určitě vrátí. Jakmile by Anička spala, zůstala bych v její blízkosti, kontrolovala ji a udržovala kontakt s rodiči. Po jejich příjezdu bych je informovala, jak večer probíhal a jak se Aničce dařilo. Mým cílem by bylo, aby se dítě cítilo bezpečně, v klidu a s důvěrou – i když se okolnosti změnily.