Paní Hana má bohaté zkušenosti s péčí o děti napříč věkovými kategoriemi, nejbližší jsou jí však děti předškolního věku. Již od mládí působila jako táborová vedoucí a starala se také o svého mladšího bratra. Tři roky pracovala na základní škole a další tři roky učila v mateřské škole. Má zkušenosti i s dětmi s autismem, ADHD či poruchami učení, přičemž se účastnila také specializovaných táborů a terapií pro děti s autismem. Při hlídání klade důraz na individuální přístup, budování důvěry, bezpečí a podporu samostatnosti dítěte. Ráda připraví program na míru, ať už jde o tvoření, hudební aktivity, zpívání, tanec, hry nebo pobyt venku. Díky pedagogické praxi zvládne pomoci také s předškolní přípravou. Nevadí jí hlídání více dětí najednou, uspávání ani hlídání přes noc. Preferuje pravidelnou spolupráci, ale nebrání se ani nárazovému hlídání. Časově je poměrně flexibilní, pouze je potřeba domluva předem kvůli jejím koncertům a zájezdům se sborem. Nejdůležitější pro ni je, aby se děti cítily spokojeně, bezpečně a měly k ní důvěru.
Jak Hana zvládá každodenní situace
Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?
Za prvé. Nepřijde mi v pořádku, aby Aničku hlídala cizí teta - pokud mě Anička opravdu nezná - hned poprvé celý den. Je jedno, jak jsem pedagogicky vzdělaná a zkušená, to prostě není v pořádku. I ve školce je adaptační program. Na takové hlídání se nedá moc předem připravit, pokud dítě neznám, a říká si o spoustu problémů. Nicméně, předpokládám, že hlídání bude probíhat u Aničky doma a v okolí bydliště. Určitě bych od rodičů zjistila, kde v okolí to Anička má ráda (oblíbená hřiště, místa), a vyrazila na (omezený, bezpečný) výlet na Aničce známé místo (nepřijde mi v pořádku být velký den zavření doma). Případně pokud má Aniččina rodina zahradu, můžeme vymyslet program tam. Na výlet si samozřejmě nabalíme svačinu. Záleží, jaký máme rozpočet a požadavky od rodičů, buď si oběd dáme venku nebo doma. Je tam opravdu hodně variací. Úplně se nedá napsat popis na celý den v nějaké krátké odpovědi. Musela bych detailně popsat, jak bude probíhat seznámení, jaké hry budeme hrát, atd., a to mi nepřijde smysluplné, protože vždy ráda vycházím z aktuálních potřeb a preferencí dětí a toho, jak je znám/poznám. Určitě bych vycházela i z jejích návrhu na stavební společné soboty, pobavila se o základních pravidlech bezpečnosti v závislosti na programu a základních pravidlech komunikace mezi námi, představila se jí, v případě potřeby navrhla různé možnosti programu (hra na hudební nástroje a hry vevnitř, tvoření, hry na zahradě, výlet, ...). Opravdu se to nedá takto jednoduše popsat.
S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?
Pokud vidím, že si Anička neví rady k vyřešení problémů sama, přijdu a zeptám se asi takto: "Aničko, vidím, že jsi smutná, stalo se něco?" Pokud Anička neví, pokračuji: "Tobě je líto, že ti holčička vzala to sítko, viď?", "Rozumím, to by mi bylo taky nepříjemné.", "Jak bychom to mohli vyřešit?", " Co bychom mohli holčičce říct?"... Atd. Pomocí nabízených otázek Aničce pomohu, aby situaci zvládla vyřešit s ohledem na sebe i zúčastněnou holčičku a nejlépe, aby dosáhly domluvy/společné hry.
S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?
Vezmu si Aničku k sobě a povím jí citlivě, co se děje. Zdůrazním, že rodiče se sice zpozdí, ale přijdou a já tu budu celou dobu než se vrátí, také se Anička nemusí ničeho bát. Hlavně ale zůstanu sama v klidu, protože to děti vycítí. Pokud to Anička potřebuje, budu tu pro ni, kdyby se chtěla pomazlit, vyplakat. Potom se krůček po krůčku vrhneme na večerní rituály (večeře, čištění zubů, převlečení do pyžama, čtení pohádky). Kdybys byla Anička smutná, budu ti pro ni a budu jí připomínat, že spolu to zvládneme a rodiče se určitě vrátí už brzy a budou mít radost, že to Anička tak zvládla, ...
