Lucie vždy chtěla pracovat s dětmi, ale protože neměla možnost studovat střední pedagogickou školu, rozhodla se pro zdravotnickou dráhu a stala se všeobecnou sestrou. Stále ji to ale táhlo k pedagogice, a tak pokračovala na vysoké škole v oboru Speciální pedagogika. Nyní pracuje jako učitelka na prvním stupni a dodělává si kvalifikaci.

Během studií získala velké množství praxe, ať už v nemocnici, speciálních školách a školkách, v domově důchodců nebo v dětském domově, kde pro děti připravovala program a organizovala hry. Jako sestra pracovala v domácí péči se staršími lidmi.

Tři roky pracovala jako vychovatelka ve školní družině a několik let byla učitelka v mateřské škole. Pracovala tedy s dětmi různého věku, dokáže pro ně připravit program, který děti baví a dohlédne na jejich bezpečnost.

Jezdila také na školy a školky v přírodě, kde se účastnila celého programu a pracovala s dětmi. Pravidelně jezdí na letní dětské tábory jako vedoucí. Patnáct let pomáhala v občanském sdružení, kde se věnovala dětem s postižením. Setkala se se všemi druhy postižení, od autismu, přes mentální retardaci po kombinované postižení.

Už pět let se stará o chlapečka s autismem a mentální retardací, kterému je momentálně devět let. Zajišťuje mu jídlo, hygienu a připravuje program, i když ho většinou nevyužije, protože si chlapec chce raději hrát sám podle sebe. Když je hezké počasí, chodí společně na procházky nebo si hrají na pískovišti.

Jezdí také za několika seniory, se kterými tráví čas. Povídají si, čte jim, něco spolu poslouchají nebo doplňují křížovku. Také jim nakoupí a pomůže se vším, na co sami už nestačí. Jako sestra může poskytnout i zdravotní péči, převáže rány, nakrmí a podá léky.

Má dva pejsky, maltézáka a yorkšírku. Ráda pomůže s venčením nebo hlídání domácích mazlíčků.

Ve volném čase ráda čte knížky, cestuje a vaří. Také se věnuje svým mazlíčkům a sportuje.

Jak Lucie zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Nejdřív se snažila s Aničkou sblížit, pomocí nějakých jejich oblíbených her nebo hraček, potom pokud by nám přálo počasí bych ji vzala ven na dětské hřiště. Kdyby bylo ošklivo doma bych vymyslela nějaké tanečky na hudby nebo nějakou hru pohybovou, která by šla hrát doma. Po obědě bych se snažila, aby si Anička odpočinula nějakou relaxační aktivitou. Během dne bych se jí kromě her snažila rozvíjet i jiných schopnostech a dovednostech, pomáhala by mi při přípravě jídla. Pokud by chtěla mohli bychom se i zaměřit na aktivity, které bude třeba potřebovat než půjde do školy - podporovat v samostatnosti při převlékání, hygieně atd..

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Dojdu k holčičkám, tu druhou oslovím a řeknu ji, že pokud si chce něco půjčit musí se nejdříve zeptat a ať jí sítko vrátí, když si s ním hraje, že jí ho určitě Anička ráda půjčí,až si s ním nebude zrovna hrát. Aničku utěším, aby neplakala a řeknu jí, že by si s ní holčička ráda hrála, ale nemá svoje hračky na písek, tak aby byla tak hodná a podělila se s ní o svoje. Pokud nebude chtít samozřejně ji nebudu nutit, ale řeknu jí, že by z nich mohli být kamarádky a naoplátku třeba zase holčička půjčí jí nějakou svoji hračku.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

Rodičům řeknu, že počkám než dorazí. Pokud budou chtít dám jim Aničku k telefonu. Potom Aničku uklidním, jelikož bude asi z situace rozrušená. Postarám se o to, aby než rodiče dorazí jí nic nechybělo. Nebyla smutná, situaci ji vysvětlím, že rodiče už jsou na cestě jen budou mít zpoždění. Připravím jí jídlo a společně provedeme večerní hygienu, pokud bude chtít přečtu jí pohádku, nebo ji nějakou pustím. Uložím ji ke spánku a budu u ní dokud rodiče nepřijedou, aby se nebála. Pokud neusne budu si s ní povídat než rodiče dorazí.