Paní Bronislava je spolehlivá a zodpovědná chůva, která se hlídání dětí věnuje již od mládí. Zkušenosti má s hlídáním dětí od miminek až po mladší školní věk a to jak u kamarádů a známých, tak z dětských táborů, kde působila jako pomocná vedoucí a podílela se na programu. Má i kurz chůvy. V současnosti je časově flexibilní, s výjimkou úterý, kdy pravidelně hlídá tříletou holčičku. Po domluvě zvládne i přenocovat, ale preferuje hlídání u rodiny doma. Spolupráci hledá v Brně a okolí, kam může dojet autem. Je schopná pohlídat až tři děti podle věku a situace, program vždy přizpůsobuje zájmům dítěte a dává přednost aktivitám bez obrazovek. Běžná dětská zranění zvládá řešit klidně a s rozumem. Rodiče bude ráda průběžně při hlídání informovat.
Jak Bronislava zvládá každodenní situace
Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?
I přesto, že rodiče nechají harmonogram v mé režii, tak je poprosím o seznamení s Aniččiných obvyklým režimem, co jí, nejí, alergie atd. Co už umí a co jí případně dělá obtíže, samostatnost. Přeci jen už tak bude velká změna cizí paní na hlídání.
Určitě bych byla ráda za možnost se s Aničkou potkat ještě předtím a seznámit se, v přítomnosti rodičů. Aneb, to že se rodičům libí moje reference ještě neznamená, že se budu líbit Aničce.
S ohledem na roční období a počasí zvolíme aktivitu. Předpokladá se optimální počasí. Zvolí se vhodný oděv, já do batůžku přiberu věci na převlečení, či mikinu, opalovací krém (po domluvě s rodiči, ten, na který je Anička z domu zvyklá), součástí mého batohu je i mini lékarnička, zdravá svačina - ovoce, krekry bez cukru, voda, nebo neslazený čaj.
Otázkou je, zda je pro Aničku nachytáno jídlo na celý den, nebo budeme vařit.
Jinak je potřeba zajistit vyváženou pestrou stravu (cca rozestupy po 3h, nebo dle režimu jaký Anička obvykle má) a pitný režim, při každém jídle i při aktivitách venku.
S tím, že Anička je už "velká holka" může své věci nést i ve svém batůžku.
Po celou dobu dbáme na bezpečnost (dopravní i jiná pravidla) a hygienu, ale mytí rukou před jídlem, po toaletě, po přichodu domů,..
PŘÍKLAD možného programu:
1. Příprava a "Ledoborec" (8:30 – 9:30)
Klíčem k úspěchu je, aby se Anička necítila opuštěná. Rodiče by měli odejít po jasném rozloučení (žádné "mizení za zády"). A ideálně by měla být seznámena se situací, že rodiče nebudou doma a ona s paní na hlídání již předem nějaký čas, ne jen ráno po prubezení to na ní "vybalit".
Seznamovací rituál: Přijdu o něco dříve, aby mě Anička viděla v interakci s rodiči. Přinesu "kouzelný batůžek", ze kterého vykouknou dvě věci: reflexní náramek pro ni (bezpečnost) a herní rekvizita (např. barevný šátek).
Demokratický prvek: Nabídnu jí dvě varianty dopoledního cíle. "Aničko, rodiče mi říkali, že jsi velká sportovkyně. Dnes budeme parťačky. Chceš dopoledne vyrazit na hřiště s lanovkou, nebo půjdeme do parku hledat poklad?"
2. Dopolední akce: "Expedice za pohybem" (9:30 – 12:00)
Využijeme Prahu a její parky (např. Stromovka, Letná nebo lokální hřiště).
Pohybová hra: Místo čtení knížek budeme příběhy "žít". Budeme hrát na "Lávu" (nesmí se šlápnout na zem mimo chodník) nebo na "Zvířecí olympiádu" (skákání jako žabky, běh jako gepard).
Bezpečnost: Nastavíme si jasná pravidla: "Vidíš tenhle strom? To je naše hranice, dál už počkáš na mě." Vždy musíme mít oční kontakt.
3. Oběd a "Odpočinek s pohybem" (12:00 – 14:00)
U pětiletých dětí, které nevydrží u knih, nebudu nutit ke spánku, ale k relaxaci.
Participace: Nechám Aničku, aby mi pomohla připravit stůl nebo si vybrat z dvou zdravých variant jídla.
Aktivní odpočinek: Místo čtení si pustíme klidnou hudbu (např. zvuky přírody) a budeme "kreslit nohama do vzduchu" nebo si postavíme bunkr z polštářů, kde si budeme šeptat tajná přání. Tím zklidníme tepovou frekvenci bez nucení do nečinnosti.
4. Odpolední dobrodružství: Kreativní mise (14:00 – 17:00)
Pokud počasí dovolí, vyrazíme opět ven, tentokrát s cílem.
Hledání pokladu: Připravím jednoduché obrázkové úkoly (např. "najdi 3 kulaté kamínky", "udělej 5 dřepů u červené lavičky"). To spojuje pohyb s kognitivním rozvojem.
Respektující komunikace: Pokud bude Anička unavená a začne být mrzutá (což se při prvním hlídání stává), nebudu emoce potlačovat.
5. Návrat domů a předání (17:00 – 18:00)
Příprava na příchod rodičů je kritická pro pocit bezpečí.
Tvoření dárku: Vyrobíme pro rodiče "medaili za výlet" (třeba z papíru a nasbíraných listů). Anička se tak soustředí na radost z opětovného shledání.
Reflexe: Zeptám se Aničky: "Co tě dnes nejvíc bavilo? Co zkusíme příště?" Tím posilujeme její roli v rozhodování o jejím čase.
Ono plán je hezký, ovšem je potřeba jej uzpůsobit možnostem dítěte, náladě, zdravotmínu stavu a tak nějak je individuálně měnit s ohledem na situaci a stav dítěte.
S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?
„zkouška“ respektujícího přístupu v praxi. Jako chůva v této chvíli nejednám jako soudce, ale jako prostředník (mediátor), který pomáhá oběma dětem situaci zvládnout, aniž by jedno z nich ponížil nebo v něm vyvolal pocit křivdy.
Moje reakce by se skládala z těchto kroků:
1. Prvotní uklidnění a uznání emocí (Validace)
Nejdříve se přiblížím k Aničce, abych jí poskytla pocit bezpečí.
Co řeknu: „Aničko, vidím, že tě to moc zamrzelo. Měla jsi rozdělanou práci, sypala jsi bábovku a teď ti sítko chybí, viď?“
Cíl: Pojmenovat emoci. Anička se díky tomu cítí pochopená, což často zastaví nastupující pláč.
2. Popis situace bez obviňování
Obrátím se na druhou holčičku, ale nebudu ji hned trestat nebo jí sítko vytrhávat (pokud to není nezbytné pro bezpečnost). Budu mluvit věcně.
Co řeknu: „Ahoj, tobě se to sítko taky moc zalíbilo, že? Anička ho ale teď používala na cukrování svých dortíků a ještě s ním neskončila.“
3. Nastavení hranic a hledání řešení (Demokratický prvek)
Podpořím Aničku v tom, aby se naučila hájit své hranice, ale zároveň ukážu cestu k dohodě.
Směrem k Aničce: „Aničko, chceš teď sítko vrátit, abys mohla dortík dokončit, nebo ho holčičce na chvíli půjčíš a ona ti ho pak vrátí?“
Pokud Anička chce sítko zpět (což je v 5 letech legitimní): Obrátím se na druhou holčičku: „Anička teď potřebuje svou práci dokončit. Až bude hotová, položí sítko sem na okraj písku a pak si ho můžeš vzít ty. Chceš zatím pomoct najít jiné sítko, nebo nám pomůžeš zdobit kamínky?“
4. Nabídka alternativy (Odvedení pozornosti k aktivitě)
Aby nevznikl konflikt „kdo z koho“, zkusím obě holčičky propojit v pohybu, který Aničku baví.
Návrh: „Teda, tenhle cukrářský obchod se nám rozrůstá! Potřebovaly bychom ještě někoho, kdo by doběhl tamhle ke stromu pro čerstvé 'koření' (suché listí nebo větvičky). Kdo tam bude dřív?“
Proč tento postup volím?
Učím asertivitě: Neřeším vše za Aničku, ale dávám jí slova, která může příště použít sama („Teď si s tím hraju já, půjčím ti to za chvíli“).
Respektuji obě děti: Druhá holčička není „zlá“, jen ještě neovládá impulsivní chování. Tím, že jí nabídnu jinou roli nebo jasné pořadí, předcházím agresi.
Bezpečnost a klid: Celou dobu mluvím klidným, hlubším hlasem v úrovni jejich očí, což automaticky snižuje napětí v situaci.
A opět, tak nějak hledám optimální řešení dle vzniklých situací.
Není univerzální řešení.
S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?
Lhaní rozhodně není řešení.
Domluvím se s rodiči po zprávách, že bychom Aniččce mohli zavolat - video hovor a vysvětlit "společně" oč se jedná. Třeba na příkladu, ala vzpomínáš, jak jsme jeli posledně k tetě a museli jsme dlouho stát v koloně. Aby veděla oč se jedná, ale neměla strach.
Ubezpečení, že dorazí, že tam nebude sama, ale bude tam teta na hlídání, mohou si trochu pobavit o tom, jak se dnes Anička měla, co se jí líbilo. Uklidnit a seznámit s plánem, co se bude dál dít.
Provede se obvyklá večerní hygiena a přípara na spaní. Pokus jít si alespoň lehnout a zkusit usnout.
Opět snaha co nejvíce dodržet obvyklý režim.
A hlídací teta s Aničkou zůstane dokud nedorazí rodiče.
