Michaela L.

Míša je maminkou dvou malých dětí, vystudovala pedagogiku a moc ráda se věnuje dětem.

Míša hlídala děti ve dvou rodinách, má zkušenost s dětmi od miminek i mladších školáků. Také se starala o svoji neteř a pomáhá svým známým s malými dětmi. Míša v rámci praxí pracovala s dětmi ve školkách a v dětských skupinkách. Také pracovala jako asistentka pedagoga na základní škole.

Míša ráda bruslí a ráda čte. Míša se domluví anglicky.

Jak Michaela zvládá každodenní situace

Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?

Ráno bych si s rodiči v klidu předala všechny důležité informace (kontakty, strava, případná pravidla domácnosti) a s Aničkou bych se nejprve snažila navázat vztah – aby si na mě zvykla a cítila se se mnou dobře. Dopoledne bych věnovala hlavně pohybu, který má Anička ráda – například procházce, hřišti, koloběžce, míči nebo jednoduchým pohybovým hrám. Po obědě bych respektovala její běžný režim – klidový čas bych oživil maximálně kreslením, puzzlemi, hrou se stavebnicí nebo krátkým čtením. Odpoledne bych opět zařadila aktivní program – další pobyt venku, hry na hřišti nebo doma pohybové hry podle počasí. Mým hlavním cílem by bylo, aby Anička prožila hezkou sobotu plnou pohybu, smíchu a pohody.

S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?

Nejprve bych se sehla k Aničce, pojmenovala její emoce a ujistila ji, že ji chápu: „Vidím, že tě to mrzí, Aničko, měla jsi sítko a chtěla sis s ním dál hrát.“ Poté bych se obrátila i na druhou holčičku a klidným hlasem jí vysvětlila situaci: „Teď si se sítkem hraje Anička. Až si s ním dohraje, můžeš si ho půjčit ty.“ Cílem by bylo aby se Anička cítila vyslyšená a to druhé dítě se učilo respektovat hranice bez křiku či násilí.

S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?

V této situaci bych zůstala klidná, protože klid dospělého je v tuto situaci nejdůležitější. Nejprve bych maminku ujistila, že s Aničkou vše zvládneme, i uspávání . Aničce bych klidně řekla: „Maminka s tatínkem jsou na cestě, ale přijedou o trochu později. Já jsem tu s tebou a postarám se o tebe.“ Vzhledem k její únavě bych začala klidový a večerní režim – koupání nebo umytí, převlečení do pyžama, ztišení světel, klidnou hru, povídání nebo krátkou pohádku a v pripade stále nepřítomnosti rodičů Aničku uspala ,aby nebyla přetažená.