Rosalie vystudovala gymnázium a po maturitě nastoupila na pedagogickou fakultu v Praze. Zároveň studuje i na konzervatoři obor Zpěv.
Má dva mladší sourozence, o které se starala od jejich narození. V rodině je nejstarší, takže vždy měla kolem sebe malé děti, se kterými pomáhala. Hlídala i rodinným známým a svým kamarádkám. Její přítel má šestiletou sestru, o kterou se také často stará. Pravidelně hlídá dvouletého kluka a sedmiměsíční miminko.
Domluví se anglicky a učí se německy. Angličtinu doučovala i pětiletou holčičku. Ve volném čase se věnuje zpěvu a hudbě, hraje na klavír, flétny, kytaru a akordeon. Baví ji tancování a tvoření s dětmi.
Jak Rosalie zvládá každodenní situace
Máte poprvé hlídat Aničku z Prahy, které je čerstvých pět let. Anička už rok chodí do školky a její maminka s tatínkem si nyní potřebují vydechnout a vyjet si na celou sobotu na společný výlet ve dvou. O Aničce víte, že ji ještě nehlídala jiná teta než maminčina sestra, že u knížky moc dlouho nevydrží a nejvíce ji baví jakýkoliv pohyb. Maminka s tatínkem nebudou mít speciální požadavky na denní harmonogram, nechávají jej čistě ve vaší kompetenci. Jak bude vaše společná sobota vypadat?
V první řadě si domluvím zkušební hlídání dostatečně dopředu a dám Aničce čas, aby se sama rozhodla, jestli se jí líbím nebo ne. Nechala bych na to dostatek času, aby měla prostor a nebyl na ní vyvíjen tlak. Pokud se skamarádíme, přichází na řadu vymyšlení programu na sobotu. Pokud bude hezky, určitě půjdeme na procházku, proběhat se, trochu řádit, pohrát si na hřišti a nebo jen tak do přírody, co se bude Aničce chtít. Můžeme spolu poznávat přírodu, pozorovat zvířátka nebo natrhat kytičku. |V zimě půjdeme stavět sněhuláka, bobovat nebo se koulovat. Pokud nám počasí nebude přát, zůstaneme doma, ale dopoledne využijeme k nějaké fyzické aktivitě. Můžeme cvičit, tancovat, běhat jako koníci, dělat párovou akrobacii vhodnou pro děti,.. Po obědě budeme mít chvilku klidu a budeme si jen tak hrát s čím (nebo na co) bude Anička chtít. Může mi ukázat svůj pokojíček, hračky a podobně. Také můžeme poznávat v knížce zvířátka, která jsme viděly venku. Zbytek odpoledne bychom strávily tvořením a malováním.
S Aničkou jste na písku a kromě dovádění na průlezkách také stavíte bábovky. Anička poklidně sedí a z postavených bábovek se snaží připravit hotové cukrářské potěšení. Zrovna má v ruce sítko, kterým „cukruje“ bábovku. Přijde k ní holčička asi ve stejném věku, vezme jí sítko z ruky a hodlá si s ním hrát sama. Anička je nešťastná a natahuje, že bude plakat. Jak situaci vyřešíte?
Nejdříve uklidním Aničku, řeknu jí, že situaci vyřešíme a že se nemusí bát, že by o své sítko přišla. Řeknu jí, že to druhá holčička určitě nemyslela špatně, jen si chtěla také hrát a neuvědomila si, že jí ho nemohla jen tak vzít. Potom jí vezmu za ruku a půjdeme za druhou holčičkou. Té řeknu, že Aničku moc mrzí, že jí vzala sítko z ruky, že se jí měla zeptat a počkat, až si Anička dohraje. Zeptám se holek, jak to chtějí vyřešit a buď přesvědčím holčičku, aby Aničce sítko vrátila a počkala, až ho Anička nebude potřebovat, nebo uvidím, že to zvládají samy a nechám je se domluvit, jak budou potřebovat. Nedivila bych se, kdyby z této situace vzešla spolupráce na dalších bábovkách, děti jsou úžasné i v řešení konfliktů, když je správně navedeme...
S rodiči jste byla domluvená, že dorazí večer před uspáváním malé Aničky. Půl hodinky před tím, než mají dorazit, vám volá zoufalá maminka, že stojí na dálnici v koloně a že určitě nestihnou přijet na čas. Zpoždění budou mít veliké a není nikdo, kdo by je mohl zaskočit. Anička je z celodenního řádění již unavená a ptá se po rodičích. Co budete dělat?
Vysvětlím Aničce, že maminka jede domů jak nejrychleji může, ale že přijede až ___ (časový úsek, který dítě dokáže pochopit, třeba až bude tma). Řeknu jí, že můžeme mamince zavolat, aby slyšela její hlas. Potom se jí zeptám, co by jí mohlo pomoct nebýt smutná a vydržet do příjezdu rodičů. Jestli bude zmatená a zoufalá, přestanu s touto komunikační metodou a budu se snažit trochu odvést pozornost od faktu, že rodiče stále nejsou doma. Zeptám se, jestli mi ukáže svoje pyžámko a jestli mi vysvětlí, jak se večer koupe, protože já to nevím. Nechám jí, aby se chopila iniciativy, aby mi ukázala oblíbenou knížku, kterou s maminkou čtou a část jí přečtu. Slíbím jí, že jí nenechám samotnou a až usne, budu pořád u ní, dokud nepřijede maminka. V nejkrizovější situaci, kdy opravdu nebude zbytí, je tu ještě varianta puštění televizní pohádky, která spolehlivě odvede myšlenky jinam.
S recenzí jsem čekal až na opakovaně dobrou zkušenost. Na Rosalii se dětí těší, je milá, nápomocná. Poslouchá a vychází vstříc.
Děti se s ní vyblbnou, vyhrajou, ale i tvoří. Rosalii mohu vřele doporučit. A naše děti také.