Průvodce péčí o starého psa: Jak mu zaručit příjemné stáří?

Věk, kdy je pes považován za starého, nelze přesně určit – záleží totiž na mnoha faktorech. Velkou roli hraje velikost plemene (větší většinou stárnou rychleji než menší), genetika, celkový zdravotní stav i prostředí, ve kterém pes žije.

Pro hrubou orientaci se někdy používají tabulky, které přepočítávají psí roky na lidské, ale je vždy potřeba psa posuzovat individuálně. Někteří psi ve vyšším věku zvládají i aktivní život, jiní začínají zpomalovat dříve.

Se stářím se u psů mohou objevovat různé změny v chování, podobně jako u lidí. Reagují pomaleji, mohou být citlivější na změny v prostředí, méně si věří a hůře snášejí stres. Některým psům se mění denní rytmus – mohou být neklidní v noci, více spí během dne, nebo se hůře orientují v prostoru.

Důležité je sledovat nejen délku trasy, ale především radost psa z pohybu. Pokud pes při procházce začíná zpomalovat, často si lehá nebo působí unaveně, byla pro něj trasa pravděpodobně příliš dlouhá – a příště je potřeba ji přizpůsobit.

Ve stáří se může psovi zhoršit zrak nebo sluch, a proto je už v předstihu dobré myslet na propojení hlasových povelů s gesty.

Například k povelu „sedni“ je vhodné přidat i jasné gesto. Taková kombinace pomůže psovi lépe porozumět i v případě, že začne některý smysl hůře fungovat.

Vyzkoušejte si, zda je pes schopný zareagovat i na samotný hlas, nebo jen na gesto. Pouze tak budete na případné zhoršení jeho smyslů připraveni.

Aktivitu staršího psa je vždy vhodné přizpůsobit jeho dosavadním zvyklostem, zdravotnímu stavu a momentálním možnostem.

Mezi vhodné formy pohybu patří například plavání, které umožňuje posilování svalů v nadlehčeném prostředí, nebo pomalejší, pohodové procházky.

Pořekadlo „starého psa novým kouskům nenaučíš“ je velký mýtus. I starší pes se může učit nové věci – jen může potřebovat více času a trpělivosti než mladý jedinec. Záleží také na jeho předchozích zkušenostech a na tom, jak byl během života zvyklý se učit a spolupracovat.

Velkým benefitem učení ve stáří je nejen posílení vztahu mezi člověkem a psem, ale také procvičování mozku. Pravidelný trénink a mentální stimulace mohou pomoci zpomalit věkem související změny v chování a snižování mentálních schopností.

Podobně jako u starších lidí platí, že každý pes stárne jinak – a je důležité přizpůsobit mu prostředí i komunikaci tak, aby se cítil bezpečně a rozuměl tomu, co se kolem něj děje. 

Ne každá změna nutně znamená problém, ale pokud si nejsme jistí, zda pes prožívá nepohodlí nebo si s něčím neví rady, je dobré obrátit se na odborníka – ať už trenéra, nebo veterináře.