Co dělat, když se dítě odmítá učit
Všichni rodiče se někdy dostali do situace, kdy se dítě nechce učit. Raději hodinu sedí a hledí do zdi. Někdy je to jen blbý den, někdy to může být závažnější problém. Zejména pokud se tato situace opakuje často, může to mít hlubší důvod.
Místo rozčilování zkuste zapátrat a pochopit, co přesně za tímto odporem stojí, a jak jako rodiče můžeme pomoci.
První krok: Zjistěte příčinu
Chcete-li problém vyřešit, nejprve musíte vědět, co dítě trápí. Mezi nejčastější důvody odmítání učení patří:
Nezájem
Některé děti vybrané předměty jednoduše tolik nezajímají. Vzpomeňte si na svá školní léta, taky vás pravděpodobně nebavil každý předmět. Možná je pro ně matematika příliš matoucí, což jim dává pocit, že to nezvládnou, tak to ani nezkouší. V tomto případě může pomoci najít způsob, jak udělat matematiku zajímavější.
Pokud například vaše dítě rádo sportuje, můžete si společně spočítat procento šancí na branku, které má váš oblíbený fotbalista. Nebo mu jednoduše ukázat, jak se matematika používá v reálném životě – například když nakupujete v obchodě, a tím ho zároveň přiučit finanční gramotnosti.

Jana Dráhová
Učitelka na druhém stupni základní školy
Častá je ztráta motivace. Žáci prostě nevědí, k čemu jim to bude, kdy tu látku, kterou se zrovna učí, použijí. Tohle je i věc učitelů, říct dětem cíl výuky a důvody, proč se to učíme. A dalším důvodem je věk, puberta. Dítě, které bylo jinak vnitřně motivované, potřebuje motivaci vnější – odměnu.
Pocit přetížení
Úkoly, zkoušky, projekty – to vše může vytvořit na děti obrovský tlak. Děti mají často pocit, že nemohou zvládnout vše, co se od nich očekává. To může způsobit moment, že se začnou stahovat do sebe a odmítají (spolu)pracovat.
Pokud si všimnete, že se vaše dítě vyhýbá škole nebo domácím úkolům, zkuste si s ním promluvit o tom, co ho nejvíce trápí. Možná to není problém s učením, ale něčím jiným. Třeba je to strach ze školy obecně.

Jana Dráhová
Učitelka na druhém stupni základní školy
Pokud se dítě cítí být přetížené úkoly a požadavky, které se na něj ze školy hrnou, měli byste ve svých požadavcích zvolnit. Prostě zkusit se soustředit jen na to opravdu nejnutnější, co tzv. hoří.
Různé styly učení
Pokud má vaše dítě potíže se čtením, soustředěním se nebo nedokáže upřeně 10 minut v kuse poslouchat výklad, možná mu aktuální způsob učení nesedí.
Když rozpoznáte styl učení svého dítěte, můžete slavit malé vítězství! A dát mu tak šanci učit se způsobem, který mu nejlépe vyhovuje:
- 🎨 Vizuální typ – Nejlépe se učí pomocí obrázků, grafů, barevných poznámek nebo videí. Pomůže kreslení myšlenkových map nebo zvýrazňování důležitých informací.
- 🗣️ Sluchový typ – Nejlépe si pamatuje informace, když je slyší. Ideální forma učení je nahrávání si učiva, hlasité opakování nebo učení formou písniček a rýmů.
- ✋ Kinestetický typ – Dítě potřebuje pohyb a praktické činnosti. Pomůže mu učení hrou, manipulace s pomůckami nebo třeba chůze při opakování látky.
- 🔎 Logický typ – Dítě má rádo strukturu, vzorce a logické souvislosti. Pomohou mu tabulky, schémata nebo propojení učiva s reálnými situacemi.

Jana Dráhová
Učitelka na druhém stupni základní školy
Každému vyhovuje něco jiného a podle toho je vhodné volit pomůcky. Někdo se rád učí vyhledáváním informací v textu, vytvářením výpisků a myšlenkových map, další student raději zvolí poslech, film, který dané téma zpracovává. A někteří se učí při pohybu, různé šifry, běhací diktáty atp.
Chcete-li zjistit, jaký typ učení vašemu dítěti nejlépe vyhovuje, používejte vizuální materiály (mapy, obrázky), poslouchejte zvukové knihy nebo si hrajte se vzdělávacími hrami a kreativními úkoly. Sledujte, jak dítě nejlépe reaguje a co nejvíce drží jeho pozornost.
Jak motivovat dítě ke studiu?
I když se to v určitém okamžiku může zdát jako nemožná mise, věřte, že se správnou taktikou a malými triky to zvládnete. Co pro to můžete udělat?

Jana Dráhová
Učitelka na druhém stupni základní školy
Jako rodiče můžeme děti motivovat a ujišťovat, že i když pro lepší výsledky ve škole udělá maximum, přijmeme i špatný výsledek a podpoříme ho v předmětech, které mu jdou. V neposlední řadě zkusit najít doučování s vhodným lektorem, který s motivací pomůže. Žák a lektor si musí tzv "sednout".
Vytvořte si studijní rutinu
- Zaručte dítěti konzistentní rozvrh a rutinu pro každodenní studium.
- Zajistěte mu tichý a organizovaný prostor, což sníží rušivé vlivy a umožní dítěti lepší koncentraci.
- Vytvořte si jasný plán, abyste svému dítěti usnadnili plánování.
Zařaďte pravidelné přestávky
- Nechte dítě dělat krátké přestávky. Například 5 až 10 minut po každé půl hodině studia.
- Během přestávek dohlédněte na to, aby se protáhlo, osvěžilo a ideálně v místnosti vyvětrejte.
- Vyhněte se používání telefonů nebo tabletů během přestávky, to jen zhorší jeho koncentraci a sníží chuť pokračovat ve studiu.
Věděli jste?
💡 Podle CNLD je lidská, a zejména dětská, kapacita soustředění omezená. Příliš mnoho informací najednou ztěžuje pochopení a zapamatování. Pravidelné přestávky umožňují mozku odpočívat a lépe zpracovávat nové informace.
Využijte interaktivní výuku
- Najděte aplikace nebo hry, které souvisejí s obsahem vyučovaných předmětů.
- Zorganizujte studium s dalšími kamarády, aby bylo učení pro děti zábavnější.
Buďte trpěliví a chápaví
Žádný rodič není nadšený z toho, že se dítěti nechce učit a hlavně, že nosí domů špatné známky. Důležité je ale zachovat klid.
Místo frustrované reakce, se snažte pochopit překážky, kterým vaše dítě čelí a „mišmaši v hlavě“, který se v něm odehrává.
Mluvte otevřeně o pocitech
Zkuste s dítětem mluvit o pocitech a výzvách, které dítě zažívá. Povzbuďte ho, aby svobodně sdílelo své myšlenky a obavy. Ptejte se a zároveň projevte touhu naslouchat.
Když svému dítěti nasloucháte, vytváříte bezpečné prostředí, kde se vám s větší pravděpodobností otevře. A právě tady jste schopni odhalit příčiny určitých problémů.
Místo trestání stanovte dítěti jasné hranice, aby pochopilo, že nic není zadarmo. Pokud se ale snaží a má disciplínu, dostaví se výsledky, které na začátku cesty vypadaly nedosažitelně.
Buďte však opatrní s odměnami – používejte je výhradně pro větší úspěchy, například oprava celkového průměru známek v pololetí. Vyhněte se častým odměnám za každou dobrou známku. Děti by měly pochopit, že studují pro svou lepší budoucnost, ne proto, aby potěšily své rodiče.

Jana Dráhová
Učitelka na druhém stupni základní školy
U odměňování záleží na několika faktorech. Povaze dítěte, stylu komunikace rodič-dítě. Na někoho to funguje velmi dobře. Splníš společný cíl, dostaneš "výplatu" jako v zaměstnání. Za mě to není špatná motivace.
Zapojte dítě do procesu
Dovolte dětem se aktivně účastnit přípravy plánu učení, třeba při výběru materiálů nebo témat, které ho zajímají (samozřejmě, pokud je to možné).
Například, pokud se potřebuje na tento týden naučit na testy z dějepisu a angličtiny, dejte mu možnost vybrat si, co bude dělat v pondělí a co v úterý. Když má dítě na výběr, nabývá pocit, že má svůj proces učení pod kontrolou, což může výrazně zvýšit jeho motivaci.
Dalším dobrým nápadem je stanovit si společně cíle, které povzbudí touhu učit se. Vytvořte si mapu cílů. Tento přístup přináší kapku vzrušení a probouzí v dětech soutěživého ducha, což může být mimořádná motivace.
V případě potřeby vyhledejte pomoc
Pokud si všimnete, že dítě s nějakým předmětem bojuje, je dobré si promluvit s učitelem abyste slyšeli názor odborníka. Učitelé mají často další materiály nebo studijní tipy, které mohou být mimořádně užitečné.
Zeptali jsme se, co dělat, pokud dítě stále projevuje odpor k učení a zdá se, že nepomáhá ani pomoc rodičů, ani podpora učitele?

Jana Dráhová
Učitelka na druhém stupni základní školy
I takovou mám zkušenost u svých žáků. Většinou pomůže najít nějaký opravdu velký, ideálně dostupný cíl/odměnu, proč něco změnit. Já jsem u jednoho svého žáka věděla, že má rád železnice a vlaky. Zkusila jsem domluvit jízdu se strojvedoucím, kterého znám, v mém předmětu se motivace najednou objevila. Věděl, že bez maturity/výučního listu, tudíž i bez češtiny, nemá v tomhle oboru šanci.
Pokud ale taková možnost není, nebo není dostupná, radím nechat si to tzv. odžít. Prostě čelit následkům, co taková nechuť ke škole a následně špatný prospěch může způsobit.
Pokud ale taková možnost není, nebo není dostupná, radím nechat si to tzv. odžít. Prostě čelit následkům, co taková nechuť ke škole a následně špatný prospěch může způsobit.
Zkuste zvážit doučovatele, který může s dítětem pracovat na konkrétních oblastech, které pro něj představují výzvu. Děti často lépe reagují na odbornou pomoc a vnímají doučovatele jako větší autoritu v učení, než rodiče, což může výrazně zlepšit jejich koncentraci.
Doučovatel navíc často přináší jiný přístup a metody, jako jsou hry nebo interaktivní aktivity, které učení dokonale přizpůsobí potřebám dítěte.
Místo toho, abyste se soustředili pouze na výsledky, oceňujte úsilí, které dítě vyvíjí. Chvalte za každý malý úspěch, protože pozitivní zpětná vazba může zvýšit sebevědomí a motivaci.