Shromažďování věcí: Jak se zbavit nepotřebných věcí jednou provždy
Starý dopis pořád voní babiččiným domovem. Vstupenky na koncert evokují bezstarostné mládí. Krabice s dětským oblečením připomíná první roky dítěte. Není divu, že je těžké se takových věcí zbavit.
Každý předmět v našem domě má svůj příběh. Některé nás vracejí zpět v čase, jiné nám připomínají lidi, které už po svém boku nemáme, a další nám vytvářejí pocit bezpečí. Ale když se vzpomínky začnou hromadit ve skříních, šuplících a krabicích, dům se snadno promění ve sklad. A my s ním ztrácíme čistou mysl a prostor pro život.
Jak se s tím vypořádat a nechat si skutečně jen důležité věci a zbytku říct: „Děkuji a nashledanou.“ Tak přesně to vám poradíme v dnešním článku.
Proč se nám zdá, že je všechno důležité?
Když se pustíme do vyklízení, rychle si uvědomíme, že téměř každý předmět v našem domě má svůj příběh.
Ale ne každý příběh je dostatečně silný, aby si zasloužil držet své místo dlouhá léta. Proč se tak těžko vzdáváme věcí?
1. Sentimentální připoutanost
Předměty nás často spojují s lidmi nebo speciálními okamžiky v životě. Tátovo staré rezavé kolo má u vás v garáži stále své místo, protože vám připomíná bezstarostné dětství, kdy jste společně jezdili po cyklostezkách.
Nebo košili, kterou nosil váš dědeček – i když ji už nikdy neplánujete nosit, uchovává vůni jeho kolínské a vzpomínku na něj. Věci v sobě nesou emoce, a proto je tak těžké se s nimi rozloučit a nechat je jít.
2. Strach z lítosti
„Co když to jednoho dne budu potřebovat?“ – je věta, kterou všichni dobře známe. Pekárna na chleba, kterou jste použili pouze dvakrát za tři roky, stále zabírá místo ve vaší kuchyni. Protože „Nebude se mi to ještě někdy hodit na domácí chleba?“ Ale to „někdy“ asi jen tak nepřijde.
3. Velká materiální hodnota
„To stálo hodně, to nemůžu vyhodit!“ Držíme se věcí jen proto, že byly drahé. Možná, že šaty ze skříně mají luxusní štítek a vysokou cenu, ale pokud je nenosíte roky, tak už pro vás dávno ztratily hodnotu, která pro někoho jiného může znamenat hodně.
Adéla Kubištová
Expertka na úklid a praní
Důležité je uvědomit si, že vzpomínka na člověka nebo moment nežije v předmětu, ale v nás. Držet doma věci, které v nás vyvolávají spíš tíhu než radost, je jako nechávat otevřené okno v zimě – pomalu nám bere energii.
Když si dovolíme pustit i tyto věci s vděčností, promění se ten akt vyhazování v něco očišťujícího, ne bolestivého.
Patologické shromažďování: Když se z hromadění věcí stává problém
Sentimentální vazba může překročit zdravé meze a stát se vážným problémem. Pokud je váš domov zahlcen nepořádkem natolik, že už nemůžete používat ani jídelní stůl, nebo si lehnout na gauč, protože přetéká věcmi, pravděpodobně se nejedná jen o nostalgii. V takovém případě může jít o patologické hromažďování, které vyžaduje často odbornou pomoc.
Uchovávání věcí na první pohled vypadá neškodně, ale důsledky mohou být hlubší, než si myslíme.
👉 Vědecké výzkumy potvrzují, že nepořádek vyčerpává náš mozek.
Podle výzkumu na Princeton University, vizuální nepořádek soutěží o naši pozornost a časem opotřebovává naše kognitivní funkce. Organizace Nuvance Health dodává, že hromadění předmětů snižuje kapacitu naší pracovní paměti, ztěžuje rozhodování a zvyšuje hladinu stresu a úzkosti.
👉 Nepořádek ztěžuje i ty nejjednodušší domácí práce.
Vytvoření pravidelné úklidové rutiny, když je váš domov přeplněný věcmi, je téměř nemožná mise. Při pouhém čištění kuchyňské linky musíte odstranit spoustu věcí. Vysávání nebo utírání prachu vyžaduje neustálé stěhování nábytku a předmětů. Vařit v přeplněné kuchyni nebo se snažit odpočívat v ložnici plné krabic? Nemožné. I tyto, na první pohled jednoduché úkony, nás vyčerpávají.
Čím víc věcí máme, tím víc se z každého malého úkolu stává velký projekt. A když se nahromadí jednotlivé projekty, nepořádek se mění v začarovaný kruh, ze kterého je těžké vystoupit.
Jak se rozhodnout, co si nechat a co poslat dál?
Třídit neznamená všechno bez přemýšlení vyhodit. Jde o změnu pohledu na to, co je opravdu důležité. Základ je naučit se rozlišovat vzpomínky od praktických věcí.
Jak začít, krok za krokem?
Krok 1: Předefinujte, co pro vás znamená „důležité“.
Nejprve se sami sebe zeptejte: je to vzpomínka? Například místo uchovávání všech věcí pro miminko, kde plná krabice obsahuje první koupenou plenku, bodýčko, ve kterém jste si miminko přinesli z porodnice domů až po první dudlík. Je opravdu nutné mít všechny tyto věci pohromadě? Raději použitelné věci darujte někomu, kdo to bude opravdu potřebovat.
- Slaďte věci se svými hodnotami a životní etapou. To, co pro vás bylo důležité ve 20, už nemusí být užitečné ve 40.
- Nechte si jednotlivé „zástupce“. Jedna pohlednice z výletu místo celé kupy suvenýrů, pár knih, které vám změnily život, místo polic plných titulů, jejichž příběhy si ani nepamatujete, nebo jste je nikdy ani neotevřeli.
Krok 2: Vytvořte si "paměťovou schránku"
Místo toho, aby se celý domov stal skladištěm vzpomínek, si oddělte jednu krabici nebo menší prostor (například šuplík) pouze pro ty nejcennější vzpomínky.
- Vyberte menší krabici. Právě proto, aby vás donutila si vybrat. Když je plno, něco musí ven, aby mohlo přijít něco nového.
- Průhledné krabice vám pomohou snadněji uspořádat zbylé věci a okamžitě uvidíte, co je uvnitř, aniž byste zbytečně prohrabávali hromadu.
- Přidejte malou nálepku nebo kartičku ke každé věci a napište, co pro vás znamená. Vaše budoucí já (nebo vaše děti) tento kontext ocení.
- Každý člen rodiny by měl mít svůj box. Tímto způsobem zůstávají vzpomínky osobní a nepletou se.
- Nejste si jistí některou z věcí? Vložte je do speciální krabice, kterou odložíte na 6 až 12 měsíců. Pokud danou věc v tom období nebudete hledat, snadněji ji poté necháte jít.
A co věci, které se nevejdou do krabice?
Řešení spočívá v kreativitě. Uložte si drobnou část (například kousek látky z velké deky, knoflík od kabátu, trsátko místo kytary, stránku z oblíbené knihy, hrnek místo celé porcelánové služby atd.). Tímto způsobem emoce zůstávají a prostor se uvolňuje.
Krok 3: Digitalizujte vše, co můžete
Některé vzpomínky nemusí zabírat fyzický prostor, aby s vámi zůstaly.
- Vyfoťte si vaše oblíbené věci předtím, než s nimi rozloučíte. Digitální album vám zabere nula místa, ale vzpomínky při pohledu na fotku zůstanou.
- Přidejte krátkou poznámku. Zapište si, proč byl předmět pro vás důležitý, a uložte si ho do digitálního „deníku vzpomínek“.
-
Uložte si své vzpomínky bezpečně. Zálohujte jak na externím disku, tak v cloudu (Google Drive, Dropbox, iCloud).
Tímto způsobem snadno vytvoříte osobní digitální archiv, na který se nepráší, nezabírá police a je vždy k dispozici.
Tip od Hlídačky.cz
Pokud máte hromadu fyzických fotografií, které si stále chcete čas od času prohlédnout naživo, vyberte ty nejdůležitější a proměňte je každý rok na stylová vzpomínková fotoalba. Například s fotoalbem od Papelote, bude radost listovat!
Všechny rozházené fotografie se tak stanou součástí jednoho chronologického příběhu, který úhledně spojuje digitální a fyzické do krásného celku.
Adéla Kubištová
Expertka na úklid a praní
Miluju, když věci dostanou druhý život. Z dětských výkresů si nechávám vyrábět knihu plnou vzpomínek. Oblečení, které mám ráda, ale už nenosím, posílám dál kamarádkám nebo na dobročinné bazárky.
Důležité je vědět, že když pustím něco s láskou, může to zase někomu jinému přinést radost. Ale přiznávám, že nejsem úplně ten typ, co by extra lpěl na věcech.
Krok 4: Darujte nebo vyhoďte
Některé věci si zaslouží nový život – ale ne nutně na vašich policích.
- Dejte je pryč. Babiččinu kuchařku můžete darovat kamarádovi, který rád peče a kytaru synovci, který se učí hrát. Tímto způsobem tvoříte nové vzpomínky, které nadále žijí prostřednictvím druhých.
- Darujte věci v dobrém stavu. Co už pro vás není užitečné, může pro někoho jiného znamenat hodně.
- Buďte realisti u nefunkčních věcí. Pokud si roky slibujete, že něco opravíte, pravděpodobně to neuděláte. Takové předměty jen zabírají místo a je pouze otázka času, kdy skončí v koši.
Krok 5: Uzavřete kapitolu s rituály
Decluttering neboli zbavování se věcí není jen fyzická práce – je to hlavně emoční proces. Je normální cítit se smutně při loučení s předměty, které máte spojené s blízkými nebo důležitými životními okamžiky.
- Přijměte své emoce. Smutek je přirozenou součástí procesu a není třeba jej zametat pod koberec.
- V případě potřeby vyhledejte pomoc. Pokud je pro vás nepořádek paralyzující, může to být známka toho, že potřebujete pomoc. Kognitivně behaviorální terapie (CBT) se ukázala jako velmi účinný pomocník při problémech s nadměrným hromaděním.
Tip od Hlídačky.cz
Procesem si nemusíte projít sami. Požádejte známé nebo kamarády, aby vám s úklidem pomohli.
Pokud si myslíte, že by jejich přítomnost vzbudila ještě více emocí, zvažte neutrálního člověka – třeba paní na úklid, která vám pomůže začít ze správného konce. Objektivní pohled druhého člověka často pomáhá rozbít citová pouta a snadněji se rozhodovat.
Jak se v budoucnu vyhnout hromadění?
Úklid není jednorázový úkol, ale přirozená součást našeho života. Při zbavování se starých věcí je důležité začít malými krůčky, připustit emoce a vytvořit prostor pro život, který žijete teď, ne pro ten, který jste žili před deseti lety.
Adéla Kubištová
Expertka na úklid a praní
Řiďte se tím, jestli věc dává vašemu domovu energii, nebo ji bere. Nejde jen o to, jestli vám dělá radost, ale i o to, jestli do vašeho prostoru patří teď.
To, co mě těšilo před pěti lety, nemusí ladit s tím, kdo jsem dnes. Věci mají svůj čas a když ho cítím jako ukončený, nechávám je jít.
Jednoduché tipy pro udržení pořádku:
- Pravidlo „jeden dovnitř, jeden ven“: Pokaždé, když do domácnosti přinesete něco nového, zbavte se něčeho starého.
- Pravidelné mini reorganizace: Jednou za měsíc si vyhraďte 15 minut na reorganizaci jednoho šuplíku nebo police.
- Nečekejte na „božskou jindy“: Jakmile si všimnete, že něco nepoužíváte nebo že vám to nedává smysl, zbavte se toho hned.
-
Při nákupu buďte obezřetní: Zeptejte se sami sebe „Opravdu to potřebuji?“ než zboží skončí v košíku.
Domov není muzeem minulosti, ale prostorem přítomnosti a budoucnosti. Nezatěžujte ho – nechte ho dýchat.
