Jak vybrat hlídačku, která ladí s vaším rodičovským přístupem
Najít hlídačku, která si rozumí s vašimi dětmi, je důležité. Ale najít takovou, která rozumí i vám – vašim hodnotám, přístupům k výchově a tomu, co je pro vás v péči o děti důležité – je klíčové.
Každá rodina má jiný styl – některá preferuje laskavé vedení a otevřenou komunikaci, jiná důslednost a jasná pravidla. Právě proto nestačí vybírat hlídačku jen podle zkušeností nebo věku. Důležité je, aby k sobě ladily vaše představy o výchově.
Jak takovou najít? O své zkušenosti se s námi podělila Petra Bednářová, maminka tří dětí a zastánkyně respektující výchovy. V rozhovoru mluví o tom, co je podle ní při výběru hlídačky nejdůležitější, na jaké otázky se ptát ať zjistíte, že si s hlídačkou opravdu „sednete“.
Kdo je Petra Bednářová?
Petra je máma tří malých dětí a autorka instagramového profilu @laskavehranice, kde sdílí, jak vypadá vědomé a respektující rodičovství v praxi – i ve chvílích, kdy děti křičí a doma je chaos. Nesdílí dokonalost, ale opravdovost.
Díky své lektorské praxi propojuje vývojovou psychologii s každodenní realitou rodičovství. Věří, že když dokážeme být pro děti (a zároveň i pro sebe) podporou, změníme tím kus světa.
1. Co podle vás nejvíc brání rodičům v tom, aby si poprvé našli hlídačku?
Podle mě je to hlavně strach a pocit, že jen my sami víme, co je pro dítě nejlepší. A k tomu často i vnitřní hlas, který říká: „Když jsem doma, měla bych to zvládnout sama.“ Vnímám, že obzvlášť u maminek je silně zakořeněná představa, že žádat o pomoc znamená selhat – ale to je iluze.
Naopak – vědět, že potřebuju podporu a otevřít se jí, je známka síly, ne slabosti.
2. Kde vůbec začít? Jak si vybrat první okruh vhodných profilů?
Důležité je si nejdřív ujasnit, co je pro mě jako rodiče důležité. Nejen „mít spolehlivou hlídačku“, ale třeba i to, že chci, aby respektovala určitý styl komunikace s dítětem, nezasahovala do výchovy, nebo naopak byla aktivní a tvořivá.
Z profilu poznáte hodně – fotky, styl vyjadřování, hodnocení. Já osobně vždycky koukám, jestli z profilu cítím opravdový zájem o děti, nebo jen touhu si „něco přivydělat“.
3. Jak s hlídačkou otevřeně mluvit o hranicích a pravidlech v domácnosti, aniž bychom působili jako přehnaně kontrolující?
Osvědčilo se mi mluvit otevřeně, ale zároveň partnersky. Vysvětlit, proč jsou pro mě některé věci důležité. Třeba místo „Mobily u dětí ne, prosím!“ říct: „My doma nepouštíme dětem videa, protože jsme si všimli, že jsou pak přetížené. Radši čteme nebo chodíme ven.“ Tím dávám najevo respekt – ke své výchově i k člověku naproti.
4. Proč a jak se setkat předem – včetně seznámení s dítětem? Na jaké otázky se ptát?
Osobní setkání je podle mě naprostý základ. Nejen kvůli dítěti, ale i kvůli nám samotným – abychom mohli vnímat, jak se s hlídačkou (nebo třeba paní učitelkou) cítíme, jak reaguje na dítě, jestli jsme na podobné vlně.
Intuice tu hraje velkou roli, ale zároveň pomůže mít připravené i konkrétní otázky, které nám pomohou zjistit víc než jen „máš zkušenosti?“.
Zde je pár otázek, které se dají použít při výběru hlídačky, ale klidně i při nástupu do školky nebo dětské skupinky:
- Jaký máš přístup k dětem, když se chovají „nevhodně“ nebo nechtějí spolupracovat?
- Jak reaguješ, když se dítě vzteká, má silné emoce nebo pláče?
- Máš zkušenost s dětmi v podobném věku jako jsou ty naše?
- Jak vypadá tvůj obvyklý den s dětmi, které hlídáš?
- Co s dětmi ráda děláš – doma i venku?
- Jak bys reagovala, kdyby ti dítě řeklo „nechci tě“ nebo „chci maminku“?
- Co děláš, když dítě nechce uklidit hračky nebo se obléct?
- Co uděláš, když mezi sebou začnou mít konflikt dvě děti?
Díky těmto otázkám získáme představu o hodnotách a stylu komunikace člověka, kterému svěřujeme dítě. A zároveň je to prostor k otevřené a přirozené konverzaci – ne k „výslechu“, ale k hledání souladu.
5. Jak je nejlepší s hlídáním začít?
Doporučuju začít u "monitorovaného" hlídání, kdy je rodič ještě doma a může interakce sledovat. Je to bezpečný prostor pro obě strany – pro dítě, pro hlídačku i pro mě jako mámu. Můžu v klidu pozorovat dynamiku, všichni se cítíme jistěji. A zároveň je to příležitost být poblíž, když se objeví situace, které chceme třeba probrat nebo doladit.
6. Tipy, jak vnímat své vlastní hranice i intuici?
Základ je – nezpochybňovat se. Pokud z něčeho nemám dobrý pocit, i když to „na papíře vypadá dobře“, je to dostatečný důvod říct ne. Intuice je něco, co jsme jako mámy dostaly jako výbavu – a je v pořádku ji používat.
Hranice nejsou o tom, co říkám druhým, ale co jsem ochotná unést sama. A pokud mám pocit, že mi něco nesedí, nemusím to vysvětlovat – stačí to cítit.
7. Jaká byla vaše první zkušenost s hlídáním – jako rodič? Jak jste se cítila?
Poprvé to pro mě bylo těžké – i když jsem věděla, že hlídačka je skvělá, že dítě je v bezpečí. Stejně tam byl strach, výčitky, vnitřní dialog „opravdu musím?“. Ale postupně jsem si uvědomila, že i já potřebuju dýchat, načerpat, být chvíli bez rušení. A začala jsem si to i dovolit víc.
8. Mnoho žen si o pomoc neřekne, i když by ji potřebovaly – často právě kvůli obavám, jak to bude vnímáno okolím. Jak to vnímáte vy?
Ano, slyším to často – i sama v sobě. Ten vnitřní tlak být neustále k dispozici, zvládat všechno sama, být dokonalá. Pomoc není slabost. Pomoc je péče o celek – protože když je v pohodě máma, je v pohodě i dítě.
9. Co byste vzkázala mamince, která má pocit, že pomoc potřebuje, ale nedokáže ji přijmout?
Že je v pořádku to tak mít. Že nejdřív možná potřebuje jen slyšet: nejsi v tom sama. Že neexistuje žádná tabulka, podle které se pozná dobrá máma – a rozhodně to není podle toho, kolik hodin byla v kuse s dítětem. Pomoc není slabost. Pomoc je dar. A zasloužíš si ji. Už jen proto, že jsi člověk. Ne stroj.
Najít hlídačku, které svěříme své dítě, není jen organizační úkol – je to citlivé rozhodnutí, které často otevírá i naše vlastní vnitřní hranice, obavy a očekávání.
Jak Petra krásně popisuje, nejde o to být dokonalá máma, která všechno zvládne sama. Jde o to najít rovnováhu. A nebát se říct si o podporu – takovou, která ladí s našimi hodnotami i potřebami dětí. Ať už hlídačku hledáte poprvé, nebo jen přehodnocujete, co vám jako rodině vyhovuje, pamatujte: důvěra, respekt a otevřená komunikace jsou tím nejlepším základem. Co je důležité pro vás? Podělte se s námi v komentářích na Facebooku.
