Respektující výchova: Jak si udržet autoritu i dobrý vztah s dítětem?
Respektující přístup k výchově si za poslední léta získal mnoho příznivců, ale i odpůrců. Ti, kteří ohledně něj váhají, jej považují za příliš benevolentní a mají obavy, že bude vést k nevychovaným dětem bez disciplíny. Jde ale o nedorozumění, které přehlíží skutečné principy respektující výchovy.
Jaké jsou tedy její základy? Jak vypadá v každodenním životě a v běžných situacích? A jak si při jejím uplatňování udržet autoritu i dobrý vztah s dítětem? To všechno zjistíte v článku.
Základní principy respektující výchovy
Respektující výchova především zdůrazňuje dětskou autonomii a samostatnost. Tvrdí, že bychom se k dětem měli chovat jako k dospělým lidem.
Je tedy důležité brát děti jako rovnocenné a budovat s nimi vztah na základě vzájemné důvěry, nikoliv přes pozici autority za pomocí disciplíny. Může vám to připomínat některé principy metody Montessori.
Je tedy důležité brát děti jako rovnocenné a budovat s nimi vztah na základě vzájemné důvěry, nikoliv přes pozici autority za pomocí disciplíny. Může vám to připomínat některé principy metody Montessori.
Věděli jste?
Podle studie z roku 2019 je budování důvěry a pozitivního vztahu s rodiči jedním z největších předpokladů štěstí a dobrého psychického zdraví dítěte.
Zároveň ale nejde o zcela benevolentní výchovu, kdy si dítě může dělat, co chce. Pořád jde o poměrně strukturovaný přístup s pravidly. Pravidla by měla být pevně daná a měla by být dítěti jasně vysvětlena tak, aby pochopilo, proč je potřeba je dodržovat.
Ideální je otevřená komunikace, nikoliv pro děti nepochopitelné fráze alá „protože jsem to řekla a jsem tvoje matka, protože žiješ pod mojí střechou” a podobně. Pojďme se podívat na to, co je ještě pro respektující výchovu důležité, a jak její principy vypadají v praxi.
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Respektující výchova není o tom, že dětem dovolím všechno. Naopak, jde o jasné hranice, které ale nejsou založené na strachu, ale na vztahu. Dítě přirozeně potřebuje vedení – když mu ho nedáme my, najde si ho jinde. Náhradou za tresty je tedy pevné a laskavé vedení, kde dítě ví, že má oporu, ale zároveň cítí důsledky svého jednání.
1. Validace
Pocity dětí si zaslouží uznání (tj. „máš právo se tak cítit”), a to i – respektive hlavně – v případě, že jejich chování je nežádoucí a mělo by se napravit.
Kromě jiného je ale opravdu důležité, aby dítě chápalo, že i vy máte své oprávněné emoce. Neměli byste je neustále potlačovat na úkor spokojenosti dítěte, naopak – měli byste jej vést k empatii a pochopení, že i vy máte své vlastní pocity, touhy a přání, které by neměly být zanedbávané.
Kromě jiného je ale opravdu důležité, aby dítě chápalo, že i vy máte své oprávněné emoce. Neměli byste je neustále potlačovat na úkor spokojenosti dítěte, naopak – měli byste jej vést k empatii a pochopení, že i vy máte své vlastní pocity, touhy a přání, které by neměly být zanedbávané.
Příklad: Dítě se vzteká, protože odcházíte z hřiště. Místo toho, abyste řekli: „Přestaň fňukat, už musíme jít!”, zkuste třeba: „Jak se cítíš? Je oprávněné, že jsi smutný, je těžké přestat v nejlepším, když tě něco baví. Co kdybychom si naplánovali, kdy se sem vrátíme, ať se na to můžeš začít těšit?”
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Nedávno jsme řešili situaci v obchodě, kdy si můj tříleťák nutně potřeboval vzít autíčko. Když jsem mu ho nekoupila, přišel velký výbuch emocí. V takové chvíli je snadné se nechat strhnout pohledy ostatních nebo vlastní frustrací, ale já se zastavila, dřepla si k němu a řekla: “Vidím, že jsi naštvaný, že ti nechci koupit autíčko. Chápu, že jsi zklamaný.”
Ačkoli pláč chvíli trval, nakonec se uklidnil. Bylo to těžké, ale díky tomu se učí, že jeho emoce jsou v pořádku a že i když něco nedostane, pořád má moji podporu.
Ačkoli pláč chvíli trval, nakonec se uklidnil. Bylo to těžké, ale díky tomu se učí, že jeho emoce jsou v pořádku a že i když něco nedostane, pořád má moji podporu.
2. Zodpovědnost za vlastní konání
Místo uplatňování autority a vynucování poslušnosti pomocí trestů, když se dítě nechová žádoucím způsobem, mu dejte možnost pocítit následky vlastních činů. Díky tomu si dítě vyzkouší přirozené důsledky, které jej budou trápit při špatném rozhodování i v dospělosti, místo arbitrárních trestů.
Příklad: Dítě si nechce v chladném počasí dát bundu. Místo klasických výhrůžek „Obleč si ji, jinak večer nebude pohádka!” nabídněte volbu: „Oblékneš si ji teď sám nebo ji vezmeme s sebou a dáš si jí, až ti bude zima?”
Mezi přirozené důsledky nutně nepatří jen citelné, fyzické změny v prostředí, ale i dopad na ostatní: „Když budeš pořád sestřenici odmítat půjčit hračku, bude smutná a nebude si s tebou chtít hrát.”
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Například když dítě odmítá uklidit hračky, neřeknu “jestli je neuklidíš, vezmu ti je”, ale vysvětlím, že pokud nejsou uklizené, může se stát, že je nebude moct najít nebo někdo o ně zakopne. Důležité je být konzistentní a přitom nechat dítě nést přirozené důsledky svého chování.
3. Nabízení možnosti místo vynucené poslušnosti
Když dítě něco poruší nebo zlobí, obvykle si vybíjí frustraci z toho, že má určitou nenaplněnou potřebu. Snažte se zjistit, co dítě potřebuje a nabízejte mu možnosti místo toho, abyste frustraci zhoršili dalším potlačením potřeby a trestem navíc.
Příklad: Je čas jít na kutě a dítě nechce spát. Místo toho, abyste jej nutili stylem „Okamžitě si běž lehnout a spát!”, dejte mu volbu: „Chceš si před spaním společně přečíst pohádku nebo poslechnout audioknihu?”
To změní jeho perspektivu na rozhodování z „jít spát nebo nejít spát” na „jít spát a přečíst předtím pohádku nebo jít spát a poslechnout si audioknihu”.
To změní jeho perspektivu na rozhodování z „jít spát nebo nejít spát” na „jít spát a přečíst předtím pohádku nebo jít spát a poslechnout si audioknihu”.
4. Soběstačnost v řešení problémů
Učit dítě řešit problémy (mimo jiné i jejich nevhodné chování) můžete odmalička. Bude v sebe mít větší důvěru a nebude záviset od vás v momentech, kdy by něco zvládlo i samo. Samozřejmě je důležité rozeznat, kdy vás dítě opravdu potřebuje a být mu nablízku.
Příklad: Dítě převrhne skleničku s vodou. Místo toho, abyste jej pokárali, zeptáte se: „A co uděláme, když se nám tohle stane?”. Naučíte je tak, že se nehody stávají a ukážete jim důvěru v tom, že dokáží řešit své problémy sami za sebe.
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Nejvíc vidím, jak moje děti umí vyjádřit své emoce, nebojí se říct, co potřebují, a zároveň vnímají i ostatní. Třeba když jedno z dětí pláče, druhé se ho snaží uklidnit nebo mu přinést oblíbenou hračku. A také já sama jsem díky tomuto přístupu mnohem klidnější – naučila jsem se lépe zvládat své vlastní emoce a méně vybuchuji.
5. Běžte pozitivním příkladem
Buďte vzorem v tom, že budete znázorňovat trpělivost a milé chování. Děti vás ve velkém kopírují, proto je tato část jednou z nejzásadnějších. Zároveň upřednostněte pozitivní formulace požadavků místo negativní.
Příklad: Místo záporných, negativně naladěných vět typu, „Přestaň tolik křičet!”, použijte pozitivnější formulaci, jako „Co kdybychom mluvili víc potichu?”
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Nenechte se odradit prvními neúspěchy. Respektující výchova není o dokonalosti, ale o snaze a postupném učení. Každý máme své hranice, špatné dny a reakce, které bychom chtěli změnit. A to je v pořádku! Děti nepotřebují dokonalé rodiče, ale rodiče, kteří se snaží.
Takže začněte malými kroky, zkuste se nejdřív jen více vnímat – jak reagujete, co ve vás vyvolává vztek nebo frustraci. A hlavně – buďte k sobě laskaví stejně jako k dětem.
Takže začněte malými kroky, zkuste se nejdřív jen více vnímat – jak reagujete, co ve vás vyvolává vztek nebo frustraci. A hlavně – buďte k sobě laskaví stejně jako k dětem.
6. Pevné ustanovení a dodržování hranic
Děti přirozeně testují hranice pravidel, které jste si nastavili. Buďte konzistentní a nepodlehněte – je zásadní, aby dítě v období vzdoru pochopilo, že nesmí překročit hranice.
Příklad: Dítě zlobí, nechce přestat skákat na posteli. Nenechte to být, i když jste vyčerpaní. Zasáhněte, jasně připomeňte, že jste se domluvili, že na posteli se neskáče. Počítejte s tím, že se dítě může projevit záchvatem vzteku – buďte empatičtí a podpořte jej, ale trvejte na dodržení pravidel.
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Člověk si může načíst všechny možné knihy o výchově, ale když dítě dostane záchvat vzteku uprostřed obchoďáku, tak jde teorie stranou. Vždycky jsem si myslela, že když dítěti věnuji dostatek lásky, pochopení a prostoru, nebude mít tak velké výbuchy emocí – ale děti jsou děti a vztek k jejich vývoji patří.
Takže největší výzva pro mě bylo naučit se s tím pracovat – nepřebírat jejich emoce, nenechat se rozhodit, být jim oporou, ale zároveň se v tom neutopit.
Takže největší výzva pro mě bylo naučit se s tím pracovat – nepřebírat jejich emoce, nenechat se rozhodit, být jim oporou, ale zároveň se v tom neutopit.
Věděli jste?
- Něco dítě naučit (znalosti, návyky, schopnosti, společenská pravidla)
- Pečovat o osobní rozvoj dítěte (budování sebevědomí, osobnosti, sebeúcty)
- Vybudovat vztah s rodičem (dítě se cítí v bezpečí)
Pokud upřednostníte jen jeden z cílů, dítě může mít při dospívání v ostatních oblastech nedostatky, a tudíž i nejistotu. Proto je důležité každé oblasti věnovat adekvátní pozornost ve stejné míře.
Je respektující rodičovství pro všechny?
Občas respektující výchova vyhovuje rodičům, ale nemusí sedět konkrétnímu dítěti. Může se lišit třeba míra, do jaké dítě potřebuje strukturu a externí validaci.
Proto některé děti mohou lépe reagovat třeba na prvky autoritativní výchovy, jejíž striktně daný systém pravidel vyvolává větší pocit bezpečí. Jiným zase prospěje větší flexibilita spojená s respektující výchovou.
Proto některé děti mohou lépe reagovat třeba na prvky autoritativní výchovy, jejíž striktně daný systém pravidel vyvolává větší pocit bezpečí. Jiným zase prospěje větší flexibilita spojená s respektující výchovou.
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
K respektující výchově jsem se dostala postupně, nebylo to něco, co bych měla jasně dané už před narozením dětí. Před dětmi jsem si myslela, že „jedna výchovná” přece nikoho nezabije a že přísnější přístup je normální. Až s mateřstvím mi to začalo dávat smysl – moje vlastní emoce, vztah s dětmi a snaha jim dát něco lepšího, než jsem sama zažila.
U prvního dítěte jsem začala víc číst, vzdělávat se a sledovat různé přístupy. Postupně jsem si uvědomila, že pokud chci své děti vychovávat s respektem, musím začít sama u sebe – pracovat na svých reakcích, vnitřních vzorcích a emocích.
U prvního dítěte jsem začala víc číst, vzdělávat se a sledovat různé přístupy. Postupně jsem si uvědomila, že pokud chci své děti vychovávat s respektem, musím začít sama u sebe – pracovat na svých reakcích, vnitřních vzorcích a emocích.
Pro koho je respektující výchova nejvhodnější?
- Rodiče, kteří chtějí budovat vztah na důvěře a jsou ochotni s dítětem otevřeně komunikovat.
- Rodiče, kteří se neztotožňují se systémem trestů a odměn.
- Rodiče, kteří mají trpělivost a neočekávají okamžitou poslušnost.
- Rodiče, kteří chtějí podpořit rovnocenný vztah místo hierarchie.
- Děti, které mají touhu rozhodovat samy za sebe.
- Děti, které mají citlivější povahu.
- Děti, které si vystačí s interní podporou a nepotřebují tolik externí validace.
Zároveň ale nemusíte uplatňovat přístup „všechno nebo nic”. Je úplně v pořádku vytvořit si vlastní systém, kombinující tradiční metody výchovy s respektujícím přístupem. To do jisté míry možná bude nevyhnutné, hlavně pokud dáváte dítě na hlídání prarodičům.
Změna mezi přístupy k výchově může být pro dítě matoucí a vést k emočním záchvatům. U prarodičů v sobě dítě bude zadržovat emoce, aby se před nimi mohlo chovat jako dobře vychované podle jejich standardů, ale jakmile se vrátí domů, kde se cítí bezpečně a nemusí nic předstírat, dojde k emočnímu výbuchu.
Změna mezi přístupy k výchově může být pro dítě matoucí a vést k emočním záchvatům. U prarodičů v sobě dítě bude zadržovat emoce, aby se před nimi mohlo chovat jako dobře vychované podle jejich standardů, ale jakmile se vrátí domů, kde se cítí bezpečně a nemusí nic předstírat, dojde k emočnímu výbuchu.
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Mám velké štěstí, že mě můj muž podporuje. Samozřejmě ne vždy jsme na všem hned ve shodě, ale dokážeme se o tom bavit. Občas ale narazím na názor, že “dítě potřebuje pevnou ruku” nebo že “si je moc chovám a rozmazlím je.”
Myslím, že v Česku je to stále velké téma – hodně lidí vyrostlo v autoritativní výchově a mají pocit, že je to jediná správná cesta. Ale čím dál víc rodičů se zajímá o respektující přístup a začínají vnímat, že existuje jiný způsob než křik a tresty.
Myslím, že v Česku je to stále velké téma – hodně lidí vyrostlo v autoritativní výchově a mají pocit, že je to jediná správná cesta. Ale čím dál víc rodičů se zajímá o respektující přístup a začínají vnímat, že existuje jiný způsob než křik a tresty.
Pokud si na respektující přístup opravdu potrpíte a chcete být důslední, najděte si hlídačku se stejným pohledem na svět.
Podtrženo, sečteno, respektující výchova není univerzální klíč, který vyřeší každý problém, ale její hlavní principy – empatie, jasná komunikace a vedení beze strachu – lze přizpůsobit tak, aby pomohly při výchově děti s různými osobnostmi.
Časté mýty o respektující výchově
Čím je respektující výchova populárnější, tím víc různých interpretací a konkrétních provedení se objeví, ale tím víc se také šíří různé mýty. Pojďme si nejčastější z nich rozebrat a uvést věci na pravou míru.
❌ 1. mýtus: Respektující rodičovství = nulová disciplína a respekt k autoritě ze strany dítěte.
✅ Fakt: Učení respektu k autoritám funguje na bázi vysvětlení pravidel. Dítě se neučí poslušnosti z vnějšího donucení, ale z vlastního pochopení a vnitřní motivace. Pravidla se konzistentně uplatňují, ale dítě za jejich porušení není trestáno a má příležitost se do budoucna poučit.
❌ 2. mýtus: Děti vychované respektujícím způsobem budou rozmazlené nebo přehnaně sebevědomé, protože jim necháváte příliš velkou autonomii při rozhodování.
✅ Fakt: Benevolentní rodičovství by znamenalo nechat dítěti nekonečně mnoho možností, což by mohlo vést k rozmazlenosti. Respektující rodičovství ale znamená dát dítěti na výběr z omezeného počtu možností na základě předem určených pravidel, což posiluje schopnost dítěte rozhodovat sám za sebe.
❌ 3. mýtus: Děti neudělají věci, které nechtějí dělat (jako je např. čištění zubů), pokud k tomu nejsou donuceny.
✅ Fakt: Pokud dětem dáte chytře na výběr („vyčistíš si zoubky před čtením pohádek nebo po?”), budou ochotné spolupracovat víc, než když je k tomu budete nutit. Děti sice „musí” něco udělat, ale dáte jim to najevo pozitivním způsobem.
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Nejčastější mýtus je, že respektující výchova znamená bezhraniční výchovu. Lidé si často myslí, že když dítě netrestám, znamená to, že si může dělat, co chce. Ale opak je pravdou – respektující rodičovství je o pevných a jasných hranicích, které ale nejsou vynucovány strachem a manipulací, ale vztahem a respektem.
Je důležité si uvědomit, že respektující výchova není o svobodě a autonomii bez hranic. Nedostatek jasných pravidel vede ke stejné ztrátě jistoty a pocitu bezpečí, jako u příliš přísných pravidel. Cílem je vytvořit prostředí, kde se dítě cítí chápáno a v bezpečí. Každá rodina si může tento přístup přizpůsobit tak, aby vyhovoval jejím potřebám a hodnotám.
Jak se naučit více o respektujícím rodičovství
Jeden z hlavních pilířů respektující výchovy je i seberozvoj. Tedy výchova dítěte je pro rodiče zároveň práce na sobě: přicházíte na vzorce z dětství, které vám přenechali vaši rodiče a které se musíte odnaučit. Proto je vhodné se o tomto typu výchovy neustále vzdělávat.
Pro rodiče, kteří se chtějí dozvědět o respektující výchově víc, doporučujeme následující zdroje.
- Kniha Respektovat a být respektován. Česká kniha, považována za obecný základ. Obsahuje spíše teorii, ze které se můžete učit, ale obsahuje i konkrétní příklady.
- Kniha Děti jsou taky lidi. Příběhy ze skutečného života, obsahující vhled do dětské psychiky, díky kterým se dozvíte víc o respektujícím přístupu i sami o sobě.
- Online semináře. Na internetu najdete spoustu online lekcí a seminářů, kde vás lektor naučí víc o respektující výchově.
- Filmy. Nejen knihy, ale i filmy, jako je např. V hlavě, mohou být dobrý zdroj informací o empatické výchově jak pro rodiče, tak pro děti.
.jpeg)
Petra Bednářová
Autorka profilu @laskavehranice
Moc mě ovlivnila kniha AHA rodičovství, Respektovat a být respektován, nebo Vychováváme děti a rosteme s nimi.
Z podcastů doporučuju Počítám do tří.
Hodně mě inspirují i webináře a kurzy – třeba kurzy Nevýchova, kurzy od Vlaďky Bartákové, Gabriely Přikrylové nebo obsah Terky Chadimové (@velkyholkynebreci).
Na Instagramu sleduji taky hodně zahraniční účty – například @conscious.hippie.mama nebo @mom.ma.g.
Z podcastů doporučuju Počítám do tří.
Hodně mě inspirují i webináře a kurzy – třeba kurzy Nevýchova, kurzy od Vlaďky Bartákové, Gabriely Přikrylové nebo obsah Terky Chadimové (@velkyholkynebreci).
Na Instagramu sleduji taky hodně zahraniční účty – například @conscious.hippie.mama nebo @mom.ma.g.
Neexistuje jedna správná metoda rodičovství, která by fungovala pro každého. Respektující výchova ovšem nabízí nástroje, díky kterým děti mohou vyrůst v sebevědomé a uvědomělé jedince, kteří mají dobrý vztah s rodiči, a to bez nutnosti obětovat jejich poslušnost.
Pokud vás tento přístup zaujal, zkuste ho postupně implementovat do svého každodenního života a sledujte, jaký dopad má na vaši rodinu. Nikdy není pozdě se vyvíjet a učit – a koneckonců, jak potvrdí každý rodič, děti jsou našimi největšími učiteli.